Sam a Kateřina procházeli večerním trhem. Jarmark byl krok co krok plný zboží roztodivného původu, ještě roztodivnějších prodávajících a všeobecný ruch pulzoval, až z toho barda začala pobolívat hlava. Kateřina, nadšená okolní bystrostí, nemohla oči odtrhnou jak z lidí, tak z výkladů malých stánků. "Šeří se a brzo jarmark spadne do područí místních gild.", podíval se Sam na nechápavou Kateřinu. "Co tím myslíš?", roztěkaně se zeptala černovlasá čarodějka. "Jen to, že by jsme si měli najít nocleh.", dvojice postupovala dál, až po několika stech krocích dorazili k postranní uličce. Na jejím konci stálo stavení dvoupatrové, střecha došková a zdi oprýskané. Nad vchodem stál nápis U divočáka, bard se zarazil a pomyslel si jaké mají štěstí, oba přidali do kroku.
U vchodu Sam galantně odstrčil Kateřinu stranou a potulně se pousmál, otevřel dveře. Hned v tu chvíly prolétl vzduchem dřevěný korbel. Kateřina na něho pohlédla a vyprskla smíchy.
(copyright © m.zitny)
