Měkký mech se změnil na sníh a led, cesta je vedla zasněženým lesem, nebyl hustý. Vítr se jim započínal opírat o tváře. Lehkooděnci ve tvářích zčervenali. Plaz pozoroval dvojici, která se měla stát jeho druhy se zájmem. Všiml si, že mají rádi přisprostlé písně o víně a dalších mysl kalících nápojích, tu a tam něco o povětrnicích na noc, ale ve většině jejich kolikrát nemelodická kakofonie končila tím, jak kdosi našel poklad či jinak vydobyté bohatství. Líbila se mu podivná jednoduchost druhů, kolikrát si přál být stejný a podobným způsobem vyhýkat svoje pocity. Jenom stále mu to bylo cizí, jakoby proti šupinám.
Zastavili se:"Tak náš šupinatý příteli, máš i jméno kterým zovati tě můžeme?!", zahalekal na něho jeden z lehkooděnců a ani se neotočil pokračoval v cestě. "Tak odkud jsem, říkali mi S'har.", zrychlil a snažil se dohnat pět kroků, přibližně taková vzdálenost ho od dvojice dělila. "A odkaď že jsi náš milý šupinatý Šare.", zamručel druhý lehkooděnec. "Vyslovuje se to jako sykavé S a HAR oddělíte.", snažil se zavděčit.
Došli na okraj lesa. Trojice zhlížela do obrovské propasti, před nimi se rozprostírajíce majestátnost Šedých Výšin. Plaz poprvé ve svém životě viděl obrovskou rozlohu plání po titánským horstvem. "Neníliž to přenádherný pohled druzi.", otočil se hubenější z těžkooděnců na S'hara. "A támle Šare budeme stoupat.", otočil se silnější k Plazově levé ruce. "Jak můj bratr v meči říká tam až ke chrámům nebes.", Plaz o těch rozvalinách slyšel vyprávět. Kdysi ještě v dobách kdy Šedé Výšiny pokrývala zeleň stromů a ta nejstarší města byla mladá, v té době v horách přežíval řád jenž uctíval nekončící nebesa. Jejich zánik započal a skončil s příchodem Bílé věže a tří andělů.
Slunce se od poledne k obzoru a trojice se dala na sestup, přes zamrzlé pláně bažin. Ty je dělily od posledních zasněžených štítů Šedých Výšin.
Sestupovali pomalu, sil ubývalo když se trojice ocitla na úpatí. Všude kolem jenom zamrzlá blata. Tu někde Grothbear položil lidožravou svini Grothu. Dvojice lehkooděnců podivně utichla jakmile se dostali až sem. "K těmhle místům se drahý S'hare váže legenda, legenda o spolku z něhož nám čest prokázala se vzrodit, legenda tří rytířů.", Plaz mrkl oběma víčky a naslouchal. "Kdysi dávno tento kraj byl zelený, ještě před Bílou věží a jejím příchodem a v těch dobách žil Bear.", hubenější lehkooděnec začal sesbírávat větévky po okolí, Plaz nechápal všechno bylo mokré, ale poslouchal dál. "Bear byl mocný lovec, byl to rostlý muž se sílou dvou, možná tří mužů, jednoho dne donesla se mu zpráva.", silnější lehkooděnec zamručel a něco vytáhl vypadalo to jako vykládaná rukavice, ale byla zlatavá a nehodila se mu vůbec ke zbroji, Plaz poznal rytiny v jejích okrajích. Rukavice byla elfská. "V těhle močálech žila svině, ďábelské stvoření velké jako nejrostlejší býk, tohle stvoření bralo místní osady útokem a žrala děti, ženy i muže.", hubený položil mokré chrastí na hromadu a pokývnul na svého druha. Ten si nasadil rukavici, která až z bizarní neestetikou se zaklesla v jeho úchopu a tvrdým drhnutím s ní přejel přes svůj nárameník. Rukavice se rozžhavila a z konečků vytřeskla zlatavá síť. Větévky vzplanuly v okamžení. "I Bear do těhle končin šel a utkal se s tou hroznou stvůrou s dvojicí mužů jemu nápomocných, vyzvedl kopí a mocným vrhem jí, té hrozné bestii proklál mordu.", oheň nabral na intenzitě a silnější bouch rukavicí o studenou zem, zlatavá síť zmizela a rukavice ztmavla. "Bestie se nenechala, vrhla se na Beara a chtěla ho potrhat kejkláky, Bear je chytil a škubnutím jí hnusnou hlavu serval.", stíny ohně se dloužili a slunce mizelo za hornatým štítem. "Od té doby její mordu za svojí helmu si vložil a pojal jméno Grothbear, zabíječ jenž Grothu lidožravou položil."
V dáli se poslední paprsky opřely o rozvaliny chrámu nebes. Uložili se ke spánku, Plaz snil o celém tom boji. Jak Grothbear stojí po prsa v zelenavé bahnité vodě močálů a Grotha proti němu útočí. Jak uskakuje a strhává jí mordu, pak jak si vkládá celou tu hrozivou trofej s dvěma čnějícími kejkláky na svojí hlavu, celé to jako znak vítězství, vzpomenul si najednou:"Kdo byla ta dvojice pomocníků."
(copyright © m.zitny)
