Plaz otevřel oči, slunce vyplouvalo na obzor. Trhl sebou, malá vločka mu totiž znenadání přistála na šupinatém čumáku. Dvojice lehkooděnců se převalovala pod vrstvou kožešin a mžourala do ranních paprsků vše pohlcujícího slunce. Netrvalo však dlouho a skupina se jala balit tábor:"Dnes, náš šupinatý příteli, dnes nás čeká menší výstup.", hubený pokynul vysoko nad omrzlé větve, které v područí slunečních paprsků započaly shazovat ledového uzurpátora ze své kůry.
S'har si začal všímat změn v okolí, začal si všímat nejasností, které jakoby nepatřily do okolní přírody. Kopečky a podivné výrůstky nebyly totiž místního původu, povětšinou se jednalo o rozviklané sutiny nějakého pradávného zdiva, které pokryl vše pohlcující lišejník ledových blat. "Co je tohle vůbec za místo?", zamrkal dvojicí svých víček Plaz na dvojici lehkooděnců. Soukupníci jenom pokývli a zadívali se na nejasný obrys na úpatí Šedých Výšin. Plaz chvilku měřil krajinu a pak si ke svému úžasu všiml titánské brány, kterou pokrývala vrstva stoletého ledu. I přes svojí vzdálenost ohromovala svojí velikostí.
To je sněžná brána, šupinatý příteli. Tady poprvé byl složen slib hlídky, hlídky tří, hlídky družiny.
Družiny Grothbeara z ledových bažin a jeho dvou bratrů. Plaz věděl, co bude následovat. Věděl, že zbytek Družiny tří stojí právě s ním. "Ano příteli, to my jsme bratry Družiny a tady jsme poznali i pochovali svého bratra, tady v místě Sněžné brány.", oslňující záře zalila okolí odrážejíce se od ledového povrchu aeonské stavby. Dotkl se kamene, který byl doslova obale vrstvou ledu. Byl chladný, ale zároveň netál v dopoledním slunci. Nechápavě se podíval na dvojici lehkooděnců a ti na něj jenom mrkli:"To neví ani dnešní mudrci a alchymisté, kouzlo tohoto místa je prastaré a bylo prastaré už za Družiny tří.", dvojice prošla titánskou bránou, za kterou vedlo nekonečné kamenné schodiště k úpatí nekonečných hor. Monumentálnost celé cesty dokreslovala nekonečnost rozprostírající se jak horstvem Šedých Výšin, tak i průrvou která se skvěla v jejím úbočí.
S'har zkoumal s úctou na tu propast daleko pod kamenou stěnou, na které leželo schodiště. Všiml si, že musí zabírat velikost městské tvrze, ale po svých stranách dokonale rovná i přes nánosy sněhu a ledu, celá ve tvaru trojúhelníku. Zarytá do země ležela jako nějaká prapodivná obrácená pyramida.
"Sem dopadlo kopí, když přišel on.", naslouchal protože obličeje lehkooděnců překryl našedlý stín strachu a nejistoty. "Kopí, které seslalo trojici andělů a Bílou věž na jejich křídlech, byl to konec Šedých Výšin a nástup vlády Velkého a nesvaté Alii chapadélka.", hubený si přihnul s koženého měchýře:"Bídné časy příteli."
Trojice hleděla na bezednou průrvu na úbočí hor.
(copyright © m.zitny)
