Oběti

           Katamaran za sebou táhl poškozený stěžník, který pomalu nabíral vodu. Čarodějka to celé pozorovala znechuceně od kormidelníkova místa. Eofrey k ní přišel a všimnouce si jejího výrazu tiše prohodil, že nikdo nebyl zraněn. Otočila se na něj, naklonila hlavu až se její černé vlasy roztančily po ramenech:"Až dorazíme k pevnině chci od těhle barbarů co nejdál.", za Eofreyem se protáhl stín. "Koukám, že si tu někdo nedokáže vážit naší pohostinnosti.", ozvalo se cynicky. Za kormidlem se objevil Otrek s hrdým úsměvem ve tváři. "Nečekala, že budu svědkem takové brutálnosti.", otočila se čarodějka na kapitána. "Svět je plný násilí a já mu nedávám přednost o nic více, než vy mladá dámo.", postoupil Otrek blíž k rozhněvané Kateřině. "Ke všemu všechno kolem je od pradávna o obětech a já přijmu vždy radši dar, než život cizího člověka.", pousmál se kapitán čekajíc na čarodějčinu odezvu. Eofrey se podíval na dvojici a zabodl oči do Otreka:"V tomhle případě neměli moc na výběr, že?", kapitán sklopil na vteřinu svůj zrak, otočil se k nim zády a odcházejíc do kajuty tiše, skoro až neslyšně prohodil:"To já neměl  též."
           Kateřina a Eofrey ucítili lehký závan teplého větru. Noční obloha počala mizet, obzor se začínal barvit do slabého odstínu ranní oranže, netrvalo dlouho a nebe vytlačovalo poslední známky nočních stínů a temných ďasů. Stěžník s bezbrannou posádkou a propáleným bokem se houpal na trojici lanoví. "Chtěla jsi mě učit, tak můžeme začít.", naklonil se Eofrey k čarodějce která jen přikývla. Už bylo pozdě na odpočinek a teplý vánek pomalu dával znát nového dne.
           Celá paluba se sledovala, jak čarodějka dává lovci pokyny. Jeho soustředění dávalo o sobě znát každým přílivem mrazivého vzduchu, který drsně kontrastoval s teplým ránem. Kateřina zjistila, že Eofrey reaguje nejlépe v citovém vypětí. Avšak jeho síla se pak velmi špatně krotila, jednou se dokonce musela proměnit do bestií formy aby lovce zvládla. Přineslo to užitek hlavně posádce, která se zájmem sledovala její křivky po odhození šatstva. "Vkládej do svého umění emoce, ale nauč se je krátit.", prohodila oblékajíc se na energie zbaveného Eofreye, který na kolenou oddechoval. Kateřina sáhla po štítu, jenž visel vedle vrat do kajut. "Soustřeď se a pokus se vyslat energii skrze ruce na štít.", Eofrey se soustředil, cítil jak mu zpod plic prostupuje studený žár, ale hned zase ustupoval. Čarodějka si všimla toho ubývajícího soustředění. "Chceš snad aby se ti stalo to co před tím, chceš aby tě tvůj nepřítel rozsápal, ne ty prahneš po odplatě, po vyrovnání účtu.", rozkřičela se na něj. Přes palubu projela vlna chladu, muži se začali ošívat a dívali se upřeně na Eofreye. Lovec si vzpomněl na Trøn, na Hrotgu, na Elizabeth, na Gærecha, na Isgrøa, jeho mysl explodovala v nenávisti, ponížením, beznadějí a touze po odplatě. Pohled se mu rozzářil nefritovým ohněm, v těle ucítil tlak v bolesti a extázi zároveň. Kolem jeho postavy se rozztetelil vzduch v chladivé auře, to vše v okamžiku. Prohlédl, vše kolem něho viděl modře a spatřil čarodějku, ta po něm hodila štít. Nečekala tak silnou odezvu. Vzduchem se rozeznělo neznámé zapraskání, chodidla mu obejmul bělavý chlad a přimrazil ho k palubě, chtěl ten chlad ze sebe vyhnat. Letící štít už byl od něho sotva sáh, Eofrey pozvedl ruku a štít dotknivšejíc se jí, rozlétl se na milión jinovatkou pokrytých  kousíčků. Čarodějka stála opodál a zpýtavě ho pozorovala. Od kormidla dvojice mužů zavýskla a celá paluba začala tleskat. "Napoprvé není špatné, ale vše musí jít v rovnováze.", prohodila čarodějka a podala vysílenému lovci misku s vodou. Eofrey jí stihl vypít než zamrzla.


(copyright © m.zitny)

Stěžník

            Bitevník Rheam Aul si razil cestu temnou vodní plochou, Eofrey a Otrek hleděli na noční oblohu. Po bouři byla klidná a za přísvitu lodních luceren. Jako nekonečné inkoustové zrcadlo odrážela obraz elfského katamaranu. Odnikaď slanila postava v podlouhlé přilbě:"Huerngal hefte srá no Rheam Aul.", jakoby bez emocí zahlásil pozorovatel Otrekovi. Kapitán se pousmál a chytl se svého biče. Eofrey pozoroval okolí, z temnoty se začal ozývat vzdálený ryk, dlaší loď byla nedaleko.
            Na stěžeň bitevníku vystoupala vlajka, na zlatém poli se skvěl rudý loket držící peníz. Eofrey pozoroval, jak každý muž na palubě nasadíc si podlouhlou přilbu, zaujal své místo. "Velde roest helgai sto rí.", řval Otrek na své muže, pak se otočil na Eofreye a dlouze si ho změřil. "Tak Frjoso, budeme hákovat.", vzápětí z temnoty vystoupal stín. Trojstěžník začal najíždět bokem, Rhealm Aul zrychlil. Eofrey si všiml jak pětice mužů běžela k zádi. Ozvalo se několikanásobné šplouchnuti, za katamaranem se objevilo několik bójí, i v tom všeobecném ryku bylo slyšet podivné syčení. Stěžník najel bokem do pole syčících bójí, Eofrey spatřil milion zlatavých záblesků pod hladinou. V temné vodě se rozzářila do zlatava rozžhavená síť, a bok stěžníku vzplál zeleným plamenem. Kapitán Otrek se temně usmíval, ze stěžníku se ozýval zmatený řev posádky. "Povětšinou se to obejde bez zbytečného krveprolití.", otočil se Otrek na lovce a se zájmem pozoroval Eofreyův vyděšený výraz. Dvacítka mužů se rozestoupila po pravém boku elfského bitevníku, katamaran změnil směr a obeplul planoucí oběť. Ozvalo se zaskřípání, v přídi  katamaranu se odkryl poklop a odkryl trojici mohutných harpun. Dalším zvukem byl trojnásobný sykot, jak harpuny vypálily na stěžník. Ten sebou trhnul a rychle se stočil ve směru katamaranu.
            Hluboko v útrobách lodi se Ixodes probudil ze svého spánku, led kolem něho začal tát.


(copyright © m.zitny)