Stěžník

            Bitevník Rheam Aul si razil cestu temnou vodní plochou, Eofrey a Otrek hleděli na noční oblohu. Po bouři byla klidná a za přísvitu lodních luceren. Jako nekonečné inkoustové zrcadlo odrážela obraz elfského katamaranu. Odnikaď slanila postava v podlouhlé přilbě:"Huerngal hefte srá no Rheam Aul.", jakoby bez emocí zahlásil pozorovatel Otrekovi. Kapitán se pousmál a chytl se svého biče. Eofrey pozoroval okolí, z temnoty se začal ozývat vzdálený ryk, dlaší loď byla nedaleko.
            Na stěžeň bitevníku vystoupala vlajka, na zlatém poli se skvěl rudý loket držící peníz. Eofrey pozoroval, jak každý muž na palubě nasadíc si podlouhlou přilbu, zaujal své místo. "Velde roest helgai sto rí.", řval Otrek na své muže, pak se otočil na Eofreye a dlouze si ho změřil. "Tak Frjoso, budeme hákovat.", vzápětí z temnoty vystoupal stín. Trojstěžník začal najíždět bokem, Rhealm Aul zrychlil. Eofrey si všiml jak pětice mužů běžela k zádi. Ozvalo se několikanásobné šplouchnuti, za katamaranem se objevilo několik bójí, i v tom všeobecném ryku bylo slyšet podivné syčení. Stěžník najel bokem do pole syčících bójí, Eofrey spatřil milion zlatavých záblesků pod hladinou. V temné vodě se rozzářila do zlatava rozžhavená síť, a bok stěžníku vzplál zeleným plamenem. Kapitán Otrek se temně usmíval, ze stěžníku se ozýval zmatený řev posádky. "Povětšinou se to obejde bez zbytečného krveprolití.", otočil se Otrek na lovce a se zájmem pozoroval Eofreyův vyděšený výraz. Dvacítka mužů se rozestoupila po pravém boku elfského bitevníku, katamaran změnil směr a obeplul planoucí oběť. Ozvalo se zaskřípání, v přídi  katamaranu se odkryl poklop a odkryl trojici mohutných harpun. Dalším zvukem byl trojnásobný sykot, jak harpuny vypálily na stěžník. Ten sebou trhnul a rychle se stočil ve směru katamaranu.
            Hluboko v útrobách lodi se Ixodes probudil ze svého spánku, led kolem něho začal tát.


(copyright © m.zitny)