Eofrey nevěděl co má říct, čarodějka před ním vypadala absolutně zhrzená. Její oči plnil smutek. Rheam Aul sebou mrštil, bojový katamarán odolával vlnám bouře. Eofrey, kterému už nikdo neřekl jinak než Frjosa, pohlížel na Kateřinu. "Co se stalo v Sfagaströvdu?", pomalu se zeptal a pohladil čarodějku po vlasech, ta se na něho podívala skelnýma očima a uhnula před jeho dotekem. "Zítra začněme s výcvikem, měl by jsi se prospat.", zvedla se Kateřina a bez otočení zmizela v kajutách bitevníku.
Mladý lovec pochopil, že se stalo něco zlého. Z celého příběhu, sálalo něco nevyřešeného. Něco co neohroženou čarodějku zlomilo. Kapitán seděl v rohu místnosti a po tváři mu seběhla slza. Zvedl se a chytl Eofreye kolem ramen. "Tak co, mladý lovče, jdeme si zaválčit se živly?!", prohodil přes nucený úsměv.
Kapitán i Lovec hleděli na palubu, byla zmáčená od neustálého boje s venkovním nečasem. Posádka stála nehnutě, bylo to až nadlidské. Eofrey stále přemýšlel nad tím příběhem, co mu čarodějka vyprávěla. V téhle bezměsíčné noci padlo mnoho nezodpovězeného. On chtěl a potřeboval odpovědi.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat