Pirát Eofrey

           Eofrey nevěděl co má říct, čarodějka před ním vypadala absolutně zhrzená. Její oči plnil smutek. Rheam Aul sebou mrštil, bojový katamarán odolával vlnám bouře. Eofrey, kterému už nikdo neřekl jinak než Frjosa, pohlížel na Kateřinu. "Co se stalo v Sfagaströvdu?", pomalu se zeptal a pohladil čarodějku po vlasech, ta se na něho podívala skelnýma očima a uhnula před jeho dotekem. "Zítra začněme s výcvikem, měl by jsi se prospat.", zvedla se Kateřina a bez otočení zmizela v kajutách bitevníku.
           Mladý lovec pochopil, že se stalo něco zlého. Z celého příběhu, sálalo něco nevyřešeného. Něco co neohroženou čarodějku zlomilo. Kapitán seděl v rohu místnosti a po tváři mu seběhla slza. Zvedl se a chytl Eofreye kolem ramen. "Tak co, mladý lovče, jdeme si zaválčit se živly?!", prohodil přes nucený úsměv.
           Kapitán i Lovec hleděli na palubu, byla zmáčená od neustálého boje s venkovním nečasem. Posádka stála nehnutě, bylo to až nadlidské. Eofrey stále přemýšlel nad tím příběhem, co mu čarodějka vyprávěla. V téhle bezměsíčné noci padlo mnoho nezodpovězeného. On chtěl a potřeboval odpovědi.


(copyright © m.zitny)

Sfagaströvd

           Kateřinu probudil lehký studený vánek, slunce si hledalo cestu skrze větvičky jejich úkrytu a všude se vznášela ranní pára. Les se probouzel. Sam se ošil, Kateřina si ho pobaveně prohlížela. Ta postavička v kožené čapce, před ní ležící, vypadala absolutně nevinně. Odněkud se ozývalo těžké řinčení. Kateřina vylezla ven a rozběhla se tím směrem.
           Po lesní cestě si cestu bahnem razil těžký žebřiňák. Čarodějka vycítila příležitost, rozeběhla se mu do cesty. Dva statní oři zaržáli, když kočí zatáhl za opratě.
          "To je ten tvůj hrdina?!", starý hlas doplnilo lehké zasmání. Bard otevřel pomalu oči, u vlezu přístřešku se krčila mohutná postava. Trhl sebou a vyskočil na nohy tak rychle, že se praštil o převislou stěnu balvanu. Hluboký hlas se rozesmál na celé kolo. "Můžete jet se mnou.", hned doplnil.
          Povoz byl plný proutěných košů, bard se snažil za každou cenu nějak usadit, ale lesní rozbahněná cesta mu nedávala žádnou šanci. Kočí na kozlíku si všiml toho snažení a lehce píchl loktem do čarodějky, která polykala jeden výbuch smíchu za druhým. Konečně dojeli na okraj lesa, když se povoz nebezpečně naklonil a bard se svezl mezi srovnané koše. "Dej tam vzadu trochu pozor.", zasmál se bodře kočí a zvedl bič, jakoby se snažil na něco upozornit. V dáli se tyčila tmavá zeď. "To je Sfagaströvd, místo kam vás drazí zavezu, zítra pořádají jarmark.", čarodějka pohlédla do dáli a snažila se zaostřit na tu kamennou mohutnost. Zezadu se jí někdo opřel o ramena, bard se hrdě postavil mezi košíky a opřen o ní pozoroval, pomalu rostoucí zeď  Sfagaströvdu. "Tady jsem taktéž nikdy nebyl.", prohodil pobaveně. Kolo povozu se opřelo do hluboké kaluže a mrštilo žebřiňákem. Bard zavrávoral a skončil utopen mezi proutěným zbožím. Kateřina i kočí vybuchli ve vlnu smíchu.  


(copyright © m.zitny)

Bouře

            Dvojice pozorovala zámeček, který se měnil a to doslova před očima. Opadaná omítka, rozlámané okenice, porozbíjená okna, to všechno se opravovalo a usazovalo zpět, na svá místa. Slunce zapadlo a do nekonečné temnoty zářila okna, jako nějaké ďábelské připodobnění zašlé slávy opuštěného zámečku. Sam pokynul na Kateřinu a pomalu se dali do plížení od toho zatraceného místa.
            Uplynulo mnoho času od chvíle, kdy se začali prodírat houštinou tmavého lesa. Slunce se dávno rozloučilo s oblohou a předalo svojí vládu měsíci. Kateřina cítila v sobě neklid, nebe bylo plné těžkých oblak a co chvíly se zdáli ozvalo hluboké zahřmění. Bard mezitím vyhledal místo u vyvýšeného balvanu a začal sekat okolní porost. Ten srovnal kolem nízké dutiny u paty balvanu a začal, z nasekaného větvoví, splétat jednoduchou stříšku. Kateřina ho pozorovala, otočil se a nuceně pousmál, čarodějka úsměv opětovala a vlezla do přístřešku.
            Oblohu rozřízl oslnivý záblesk, Kateřina sebou trhla a otevřela oči. Sam seděl u výlezu a pozoroval okolí. "Tahle noc bude dlouhá.", prohodil a pozoroval venkovní nečas. Čarodějce se zavřela víčka a vlhkostí prosycený vzduch jí uklimbal zpět do říše snů.


(copyright © m.zitny)