Hradby

           Čarodějka otevřela oči, na lících jí hřál lehký vánek a vůně lesa prostupovala vše kolem, najednou změnila na síle a přešla ve vůni sena a mokré hlíny. "Tak tady jsem taky nikdy nebyl.", bard jí objal, opřel se o její ramena a jako hrdina postavil mezi proutěné koše. Povoz sebou trhl a Sam skončil mezi proutěným tovarem. Kateřina i kočí vybuchli ve smích. Temné obrovské zdi Sfagaströvdu se tyčily opravdu monumentálně, okolí města skvělo se v zeleni a všeobecný ruch nabýval na síle. Čarodějka to všechno pozorovala s okouzlením, tolik lidí, tolik nových tváří. Každý se svým údělem, připadala si maličká.
            Přijížděli k bráně, vrata rozevřená a těžká mříž, která jako řada obrovských zubů visela nad vstupem do města. Zdi vysoké jako tři, možná pět chalup na sobě a plné střílen a hlásek. Povoz přejel z bahnité cesty na městskou dlažbu, kopyta koní i kola povozu klapala a nepříjemně prokluzovala. Bard měl co dělat abyste udržel a tak se zavěsil čarodějce kolem krku. Kateřina okouzlena okolním ruchem nevědomky se ho něžně zachytila za ruku, bard ucítil mírné zahřátí na předloktí. "Nikdy jsem neviděla tolik lidí, nízkých i vyšších  stavů na jednom místě.", otočila se na kočího. Ten se jen usmál:"A to jsme ještě nedorazili na místo.", jakoby je čekalo ještě něco velkolepějšího. A opravdu po třetí uličce, okolní stavby nabraly jak na zdobnosti a počtu podloubí, tak i na výšce. Všechno bylo protkáno sítí průchodů a i bard se začal podivovat. "Mají tu docela čisto.", okomentoval okolí a kočí se na něho lehce ohlédl:"No holenku slyšel jsem, že Sfagaströvdu vládne pán, který si potrpí na čistotu stejně jako i na to aby ho nikdo nikdy nespatřil.", Kateřina se ohlédla a Sam zachytil její pohled, byl plný podezření. Odněkud se ozval výkřik, Sam spatřil mladou ženu a v její tváři děs. "Mistr Johan je mrtvý, všichni svatí nás ochraňuj pan Johan byl zabit.", tu si všiml mladíka s krátkým sestřihem a plavých vlasech, někoho před sebou tlačil postranní uličkou a to hned nedaleko místa odkud vyběhla ta dívka. "Tak to vypadá, že i přes čistotnost místního Pána, tu pořád zlořádstvo je jako v jiných městech.", kolem povozu proběhla stráž.
             Dorazili na náměstí, kol dokola vysoké zdobné domy panstva, lékařů a bank. "Tak mý drazí, tady naše společná cesta končí.", seskočil z kozlíku kočí a pospíchal na druhou stranu pomoci Kateřině. Bard se opatrně spustil z boku povozu a otočil se na jeho majitele:"Nemáme jak ti cestu splatit.", kočí se s Kateřinou v rukách usmál. "Možná nás osudy ještě spojí a pak mi to nějak oplatíš Barde, starej se o ní dobře.", postavil Kateřinu na zem a oprášil si ruce. "Čas vyložit žebřiňák.", protáhl se.


(copyright © m.zitny)