Lovec ani nedopil misku a ozvalo se zahřmění, celá paluba pohlédla k ranní obloze. Čas se zastavil. Na obloze se zavlnilo a z nekonečných nebes se snesla dvojice světel. Která závratnou rychlostí nabírala směr někam daleko za katamaran. Čarodějce se zaleskl pohled a sesula se na tvrdou palubu, z dáli jen slyšela zmatenou elfštinu a chladný dotek pod rameny.
Frjosa se podíval na ostatní, čarodějka mu ležela bezvládně v náručí, Otrek nechápavě kroutil hlavou. Ozvalo se druhé zahřmění, světla se v dáli snad zastavila, znehybněla a při třetím zahřmění začala nabírat směr k bitevníku. Elfové začali zmateně pobíhat po palubě, nikdo i přes disciplínu a nezmírající morálku nevěděl, jak se zachovat. Když už světla byla na dohled Frjosa pozvedl zrak od čarodějky a přísahal by, že v jednom ze světel rozpoznal v okamžiku tvář. Byla ženská, plná smutku. Zahvízdlo se, katamaran nadskočil a první stěžeň praskl v návalu drtivé energie.
Čarodějka vše slyšela, z obrovské dálky k ní dorážela jedna vlna ryku za druhou, celý svět kolem ní se propadal.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat