Šerif dorazil na místo, tohle byl dům mistra Johana. Dohromady tři místnosti, celé jakoby zčernalé od podivných alchymystických úkonů. "Mluvily jste s tou děvečkou, co to nahlásila?", změřil si vysoký černovlasý vyšetřovatel dvojici stráží. "Ano šerife, odpověděla že měl v područí dva učně, oba zmizeli.", šerif měl podivný pocit, věděl že městská hlídka neoplývá zručností v zásazích a ani vyšetřování. "Dobrá, vaše práce tu skončila, zajistěte okolí..nepřeji si být rušen.", pokynul na dvojici, která přikývla a a narychlo opustila starý dům. Šerif zavětřil, v té podivné směsici vůní nerozpoznával nic krom jedovatého nádechu rtuti. V chodbě, kde se nacházel, nerozpoznával nic podezřelého. Pár kabátců, několik bot a dřeváků a čtveřice olejových lamp v rozích. Chodba sama o sobě byla zčernalá, tapety se v mnohých místech olupovaly v krajích, to všechno asi působením výparů z nesčetných experimentů. Vysoká postava přešla do hlavní místnosti, tři postele, krb, zdi už netapetované jen zčernalé cihlování. Přešel k jedné z postelí, stála nejblíže stále teplému krbu. Na ní něco pokrouceného, seschlého a neurčité nahnědlé barvy.
Mistr Johan, lépe řečeno to co z něho zbylo. Zkroucená vyschlá schránka, kterou sám šerif nevěřícně několikrát prohlédl. Uvědomil si, že jedinou identifikací je jeho plášť, tetáž elementu a školy, kde studoval. Podle tří stínovaných vrcholků hor to odpovídalo. Šedé Výšiny. Pokračoval v ohledání a všiml si spáleného předloktí, zvedl se a vešel do laboratoria. Nic další krb, větší s kotlíkem. Na stole destilační sada a pár křivic s neznámým obsahem na policích. Případ se mu nezamlouval, ale jeho podvědomí se upnulo na jedno. Na jeho vyřešení.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat