pátek 11. února 2011

Absence

           Probouzím se mocným trhnutím, otevírám oči. Vedle mě leží spící Mag. Pobírám všechny věci a opatrně zvedám malou postavičku ze země. Naštěstí se neprobírá a tvrdě oddechuje. Naposledy se rozhlížím po obrovském Nexu. Zavírám dveře a kvapem přecházím do laboratoria. Nemůžu se zbavit myšlenky na makabrózní sen. Dochází mi, že mi ta prapodivná vize přišla známá. Zavírám dveře laboratoria a konečně vcházím do knihovny. Opatrně odkládám Maga do jeho hnízda, ten jen pootevírá pravé oko a následně pokračuje ve spánku. Já beru ze své brašny škrtadlo a zapaluji petrolejovou lampu. Hledám knihu, která by odpověděla na mé sny. Nacházím mocný snář. Dochází mi, že je nepoužitelný. Sen byl příliš konkrétní a tak pokračuji do severního křídla, kde se nachází všeobecná teorie snů a myšlenek. Pokládám nevelkou knihu o výkladu myšlenek a pocitů, dále pokračuji do východního oddělení s lidskou a jinou fyziologií. Otevírám obě knihy a snažím se najít něco o povaze mého stavu. Postupně nacházím informace, při kterých mi začíná pomalu být nevolno. Knihy přesně popisují můj stav. Lidská psýché se prý může sama zablokovat a nadále určovat povahu myšlení a tím i snů. Vše skrze duševní stav v sekundárním režimu, který nastává při velkém duševním vypětí. Stav, který je tu popisován, je pro mě velmi familiární. Jedná se o stav velkého myšlenkového vypětí. Stav, který nastává po extrémním zatížení. Psýché Post Trauma, vyznačující se ztrátou paměti, hyperaktivitou a sny plných teroru. Šokován se nervózně rozhlížím, pozoruji spícího Maga a propadám do pláče. Uvědomuji si, že jsem absolutně bezmocný. Jediné co mě spojuje s minulostí, je i to jediné čeho se děsím. Sny, vize, myšlenky co zahalují jasnost mého holého rozumu. Stín, jenž obklopuje podstatu toho, co opravdu jsem. A ani to nevím, slzy se  mi prodírají skrz vrásky na tváři. Z depresivnosti celé situace mě vyvádí až podivné tahání za nohavici. Pohlížím na ustaraně vyhlížejícího Maga, který se ve svém nefritovém pohledu snaží vykouzit úsměv. Prsty přejedu po jeho nose, utírám si slzy a zvedám se. Je čas na spánek. Děsím se co mi moje hlava tentokrát nadělí.


(copyright © m.zitny)

Žádné komentáře:

Okomentovat