úterý 1. února 2011

Materializace

           Probouzím se ve svém stanu a rychle prohlížím ruce. Vylézám ven a rozbíhám se k fontáně, ani náznak po podivné noční misi. Vracím se do knihovny, balím knihy a pokračuji do laboratoria. Vybírám tři misky, oprašuji je a pokládám na stůl. Rozlamuji starý stojan na knihy a vkládám do krbu. Otáčím hák na vnější stranu, opakuje se podivný tanec cihel a druhá strana mizí za masivní zdí. Vytahuji z brašny škrtadlo a pouštím na seschlé zbytky stojanu desítky horkých jisker. Praskání a kouř nabírají na hustotě. Rozevírám knihy, nemám dostatek světla jako v knihovně. Beru část rozbité křivice ze země a sypu do ní dřevitý prach, který zakládám  kousky dubiny z blízkého stolku. Světlo z křivice se rozlévá po stole a já neztrácím čas. Otvírám založené stránky a kontroluji obsah. Na stůl vykládám láhev vína, surovou síru a finálně žilkatý cynabarit. Beru první misku a vkládám do ní narůžovělý nerost. Kontroluji svůj postup s knihou a vkládám misku do rozžhaveného krbu. Obkládám jí kusy z dubového stolku a nechávám volně přehřívat. Začínám cítit těžký kovový zápach a to jak se za přístupu vzduchu vypráží rtuť. Otevírám lexicon o homunkulech, předčítám si znova stať o materializaci a zarážím se nad amalgámem. K tomuhle procesu potřebuji rozpustit cokoliv zlatého a spřáhnout s rtutí. Zarážím se a přemýšlím nad tím, kde najít zlato. Pár vteřin vytahuji zlatavý ornament. Kontroluji ho a jen doufám, že se o zlato jedná. Ulamuji jeden z paprsků zlaté koróny a vkládám do druhé misky. Předčítám si nahlas další stať, tentokrát o transmutaci amalgámu. Z rozpuštění potřebuji královské vody, tu nedokážu v mých podmínkách vyrobit a tak se zaměřuji na potaš. Tu můžu extrahovat a to za živa, z kmene stromu. Vybíhám se škrtadlem z laboratiria a to skrz knihovnu na balkónek. Zapálenost ze mě sálá a pár vteřin na to sálá i teplo z seschlého kmenu. Zháším plameny a nechávám kmen pomalu procházet teplem. Vracím se do laboratoria, kde opatrně vylévám extrémně jedovatou stříbrnou kapku do velkého střepu po destilační nádobě. Nechávám jí u krbu. Vracím se ke kmenu, který je plný bílého popela. Nabírám ho opatrně do svého pláště a jako svatou relikvii přenáším do laboratoria. Rozsýpám pomalu do misky, kterou odnáším k fontánce. V misce se za přispětí vody tvoří kašovitá hmota, kterou posléze zahřívám v laboratoriu a cedím přes cíp svého pláště. Odřezávám ho a nechávám oschnout na kraji krbu. Po několika minutách, pomocí malého střepu, olupuji vrstvu bílé krusty. Potaš posléze drtím na prach. Dál studuji knihu, ta mě ve vteřině šokuje. Píše se v ní, že na výrobu amalgámu je potřeba salmiak. Rozčarovaně a zmateně listuji vpřed a zad, konečně nacházím část o salmiaku. Zjišťuji, že se obvykle nachází v sopečných oblastech. Hledám dál, nacházím jeho umělou výrobu. Dá se prý vyrobit zahříváním hnoje, v mysli se mi přehraje epizoda s lišejníkovým vývarem. Pousměji se sám sobě a hledám dál. Moč, pot, sůl a saze. Konečně úspěch, omývám třetí misku ve fontáně a plním jí všemi ingrediencemi. Pomalu zahřívám na kraji krbu, začíná se z ní linout kyselý čpavý zápach. Opatrně nechávám odpařit vodu a nechávám odstát. Vracím se k druhé misce s nazlátlým kouskem, přisýpám potaš a ve fontánce plním vodou. Rychle zahřívám v krbu a pozoruji, jak zlatavý kousek začíná oxidovat. Rozpouští se. Připravuji misku salmiaku a pomalu do ní vlévám kapku rtuti, nakonec přidávám zlatavou vodu. Pozoruji reakci, roztok se mění, míchám ho začíná nabírat na purpurové barvě. Kontroluji s knihou a přihazuji do krbu další část z okolního nábytku, tentokrát to jsou dvířka malé galerie. Přesouvám se k lexiconu. Ten říká jasně, pro stvoření homunkula je zapotřebí amalgámu, vína a síry. Kontroluji poměry a do misky s amalgámem přilévám šestinu láhve vína, rychle promíchávám a kladu k ohni. Z brašny vybírám síru a pokouším se najít něco, čím bych rozdrtil krystal velikosti pěsti. Spokojuji se se zdí. Ve vteřině mi od ruky odlétají čtyři menší kousky. Dva z nich vkládám do podivné materie na okraji krbu. Blýská se mi před obličejem a ozývá se dunivá rána. V uších mi nepřirozeně píská. Cítím puch spálených chlupů, dochází mi že se jedná o mé řasy a vlasy. Pálí mě oči a upadám do bezvědomí.


(copyright © m.zitny)

Žádné komentáře:

Okomentovat