Bariéra

           Sluneční paprsky čarují a mém stanu stínohru. Otevírám oči a slyším rychlé kroky, či snad ťapkání. Vylézám ven a spatřuji Magise v severním křídle knihovny. Pročítá rozložené knihy. Se zájmen ho pozoruji, po chvilce přicházím až k němu. Prohlížím si knihy. Jde povětšinou o slovníky, kryptologické lexicony a jazykovědecké pergameny. "O co se snaží?", ani nedokončím myšlenku ve své hlavě. "Mag se snažit mluví.", zvedá maličké stvoření oči od pergamenů. Něco není jak má být, uvědomuji si. Homunkulové jednají chvilkově a podle schémat svého pána. Tenhle tvor prokázal sice určitou dávku inteligence, ale naučit se fonetickou výslovnost písmen, natož slov, či skládání vět a to vše sám. "To není možné.", opakuji si a vytahuji lexicon stvoření z brašny. Malý tvor na mě chápavě pohlédne a pronese:"To proto, ty použil jsi ne královská voda." a ukazuje na knížku v mé ruce. Ve své hlavě dávám slovům, z jeho věty, správná místa. Má pravdu nepoužil jsem královské vody, použil jsem potaž. Chvilku upadám do své mysli. Uvědomuji si, že to nemůže být na obtíž. Po zbytek dopoledne pomáhám malému stvoření a to s osvojením základů jazyka. Projevuje se jako ideální žák. Pozdní odpoledne a já začínám mít hlad. Zakládám knihy, Mag se na mě nechápavě dívá. Vysvětluji mu svoji potřebu jídla, a on se na mě nechápavě dívá. Kynu mu a balím věci, beru sebou i malý cauldron. Můj výtvor za mnou fascinovaně cupitá. V půli cesty plním Kotlík vodou a mu vysvětluji lidské potřeby. Koulí na mě svá nefritová očka a co chvíly přikyvuje. Rozdělávám oheň a vkládám do cauldronu dva kusy uhlí ze spáleniště. Mag se nechápavě dívá a tak mu v základu vysvětluji filtrace. Pak ho posílám pro hrst mechu na balkónek, v mžiku se vrací. Jak čekám, mech nebyl očištěn a tak pokračuji ve výkladu. Trhám mech na dva kusy. Sám očišťuji první a druhý podávám malému stvoření. Je tak zainteresovaný do své dokonalosti, že mu kus mechu po chvilce musím sebrat. Skoro z něj nic nezbylo, nevadí to. Mechu je na balkónové zídce dostatek. Přisýpám sůl a přivádím k varu. Mag se ze zájmem kouká na tancující bubliny vařící vody. Vysvětluji mu princip vaření a také, nebezpečnost čehokoli horkého. Nechávám ho, aby si ozkoušel. Nabírám do misky trochu vařící vody a nechávám jí zchladnout. Mezitím se otáčím na Maga a děsím se. Tvoreček se dotýká nenuceně kotlíku a několikrát namočí svojí ručku do bublající vody. Pak se podívá na mě a usměje se. Rychle kontroluji jeho končetiny, ani stopa po popálení. Je odolný. Laboratoriem se line podivný zápach a tak snímám cauldron z háku. Vracíme se do knihovny. Ochutnávám , kupodivu lepší než minulý lišejník. Nabírám dvě misky, Mag se na mě dívá podezřívavým pohledem. Jíme podivnou směs, Mag se olizuje a hladí bříško,já přemýšlím o beznadějnosti situace a o dávícím reflexu.


(copyright © m.zitny)