Probouzím se a podle na obličej mi vane teplý, ale zatuchlý vánek. Otevírám je a spatřuji něco jako obrovský zobák, pak si uvědomuji že se jedná o obrovský nos. To nebyl vánek, ale dech. Rychle se odsouvám a spatřuji postavičku vysokou asi stopu, její tělo je hubené až na poněkud vystouplé břicho. Končetiny jsou hubené a šlachovité, každá končí pěti prsty. Celému tělíčku dominuje hlavička, která se díky dlouhému souměrnému nosu, zdá protáhlá. Uši jsou ostře zašpičatělé a bez lalůčků. Malá postavička je tmavě béžové barvy, která v okolí zad přechází v šedavé pruhy. Pozoruji jí a ona mě. Pozoruje mě velkýma nefritově zelenýma očima. Nahýbá hlavu a natahuje ke mě maličkou ručku. Takže se to povedlo. Otevřenu dlaní si otírám obličej. A nahýbám se k ní. Opatrně se dotýkám, pokožka je sice evidentně šupinatá, ale jemná skoro jako lidská. Postavička se prohne a já můžu spatřit něco jako úsměv. Koutky úst se jí roztahují do libého, avšak trošku rošťáckého úsměvu. Všímám si, že ústa jsou plné ostrých zoubků a trochu připomínají plazí. Pokouším se vstát. Oprašuji se a oslovuji svůj výtvor. Vítej na světe Magistelle. Postavička se v předklonu rozeběhne a začne poskakovat kolem lahve s vínem. Celá vtipnost situace mi vhání smích do tváře, skoro si neuvědomuji bolest kolem mých očí.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat