Dojídáme, Mag si mne břicho a se zavřenýma očima se olizuje. Přemýšlím nad zítřkem, kdy konečně využiji Maga na otevření mřížové brány. Uklízíme a já svěřuji Magovi svůj plán, ten se jen zapáleně dívá a kývá svojí špičatou hlavou. "Mag bude pomáhat.", jeho zubatý úsměv nabývá na intenzitě. Po velkém úklidu se přesouváme do knihovny. Já zalézám do stanu, Mag mezitím oprašuje své hnízdečko, usínám. Probouzím se za úsvitu. Mag mě totiž tahá za nohavici. "Brána, pane brána." a horlivě gestikuluje. Oblékám purpurový plášť, beru kabelu a vysvětluji komplexně plán. Mag se protáhne mřížovou bránou a jednoduše mi popíše systém, který na druhé straně spatří, pak se dohodneme na aktivaci mechanismu. Laboratorium, otáčím hák uvnitř krbu směrem od sebe, tanec cihel a zase ta temná chodba. Všímám si, že Magovi pohyb ve tmě nedělá problém a tak se držím za ním. Po chvilce se ocitáme před silnou celoželeznou bránou. Mag se na na mě podívá, já kývnu a Mag se v mžiku protahuje mříží. Jeho nefritová očka kmitají kolem a pak mizí. Za pár chvil se ozve těžké klapnutí a otřes. Lekám se. Mříž se nadzvedá a za ní Mag se samolibým výrazem ve tváři.
"Moc si toho o sobě nemysli.", komentuju situaci s úsměvem a rozhlížím se po monumentálním sále Nexu. Výšku odhaduji kolem dobrých padesáti metrů, půdorys bude od pohledu oktagon. Rozdělen na několik podlodí, do demipenteraktu. Na celý sál má v průměru skoro stopadesát metrů. Obrovská vitrážová okna, to vše u mě dotváří pocit mrzkosti.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat