Obři

           Vesnice se pomalu probouzela do mlžného rána, druid sekal dříví pro svou domácnost a Eofrey se vracel s nalovenou zvěří. Lidé se pomalu odhodlávali k práci, vzduch byl pln vlhka a chladu. Tu a tam jste zahlédli malé děti, jenž plni energie, hráli si se vším co bylo po ruce.
           Lovec otevřel dveře své chalupy a pozoroval spící čarodějku, rozdělal oheň a potichounku odešel odevzdat svůj úlovek vesnici. "Na tady máš něco na zub Gærechu.", předhodil před mohutnou postavu zajíce a lasičku. "Víc toho pro tebe nezbylo, vesnice je hladová a ti noví, prostě a jednoduše je moc krků, ale málo jídla.", snažil se Eofrey vysvětlit malé množství jídla. "Eo, chlapče nebuď hloupý, Isgrøy se už dávno vypravil na lov ryb.", Eofrey vytřeštil oči. "V jeho stavu, to si děláš legraci.", ale druid se jen usmál a povyprávěl, jak se celé vesnici nepodařilo rybáře zastavit.
          "Ten muž zná své místo.", ozval se ženský hlas. Druid se otočil a spatřil čarodějku zabalenou v těžké dece. Lidí mezitím v Trønu začalo viditelně přibývat, matky uklidňovaly rozjančené děti a jejich muži se nad všudypřítomným halasem ani nepozasavovali. Druid mezitím začal dělit úlovek mezi obyvatele vesničky, když se přiřítil Isgrøy, odhodíc úlovek co čítal kolem třiceti ryb, začal něco šeptat druidovi. Ten pokynul na Eofreye a čarodějku. "Máme problém, rybář viděl nějaké postavy plížíc se k osadě.", Eofrey přikývl, věděl že druid od něho chce zmapovat situaci. Čarodějka je mlčky sledovala. Lovec hvízdl a Eli se objevil na nebi.
"Můžu být taky užitečná.", řekla čarodějka chladně, ale s malým náznakem ukřivděnosti.  Gærech se podíval na Eofreye a pak řekl:"To je pravda, více očí více vidí a tady naše nová přítelkyně, může využít i jinné smysly."
            Dvojice se vydala na pochůzku. Když dorazili k lesní bystřině, čarodějka odhodila deku a změnila se na černého vlka. Eofreye napadlo, zda se jí někdy nemá zeptat na podivnou bílou skvrnu, ale pak tu myšlenku s úsměvem zapudil. Když tu se ozval dusot a ledabylé lámání větví. Poklekl a pozoroval čarodějku, jak se plíží podrostem. Vzhlédl na oblohu a zjistil, že Eli krouží nad místem přibližně sta kroků přímo za bystřinou. Čekal, když tu se objevila čarodějka. "Musíme varovat vesnici.", řekla a dala se do kvapného úprku. Eofrey zahvízdal a Eli na obloze změnil směr na Trøn. "Co se děje?", oddychoval lovec běžíce za čarodějkou. "Obři.", Eofrey nevěřil svým uším. "Obři, to jako obři z pohádek?", dychtivě tahal víc a víc informací. "Ne tak docela, v pohádkách se mluví většinou o kolosech.", odsekla čarodějka která už byla v běhu. Eofrey ji chytl za rameno a podíval se jí dlouze do studených očí. "Dobrá, ale poběž, tihle obři jsou o tři hlavy vyšší, než váš nejvyšší muž a co se ti nebude líbit je to, že jsou otrokáři a lidojedi.", Eofrey znatelně přidal v běhu, ozval se těžký hukot rohu a on si uvědomil, že jen na nich záleží připravenost vesnice.
             Celá osada bedlivě poslouchala, druid každého něčím pověřil a k poledni byla vesnice opevněná. Na dřevěných palisádách hlídkovali muži, ženy a děti zavlažovaly příkop pod ním. Eli zahvízdal. Z lesa si cestu razila nejdříve jedna, pak druhá a nakonec celá desítka klád. Ženy a děti s křikem zmizely za opevněným valem. Druid pozvedl luk, přemířil stromy a vyslal první šíp. Ozvalo se nelidský hrdelní řev. Všichni jen s hrůzou pozorovali behemotské bytosti, které si razily cestu k Trønu.
             Vysoké a svalnaté postavy, které svým vzhledem byly mimo lidské proporce. Hlava se strništěm hustých silných štětin, která jakoby seděla přímo na těle. Krk neznatelný, hrudě pokryté letitými jizvami a pohledy kamenné odhodlanosti. Jedna postava, ta z mohutnějších zatroubila na roh velikosti lidského těla a dav behemotů se rozestoupil. Vyšla postava zahalená v kančích kůžích. Její monumentálnost v bizarním slova smyslu byla dosažena nejen výškou, ale i absolutní svalnatostí těla. Nohy byly dvakrát silnější, než u nejsilnějšího osadníka, tělo až nechutně svalnaté a velikosti tří můžů a hlava oholená, s metrovým copem v zátylku. Obr měl obličej krytý maskou z tepaného kovu. Sejmul jí a dal tak na obdiv tvář zjizvenou tak, že nabylo pomalu poznat původní rysy.
              "Žshádhám zi thoho, gdho štřelhil šhíb.", spustil neobvykle hlubokým hlasem. Druid se otočil na Eofreye a čarodějku. "Dívko, jak se to s obry má.", zeptal se druid čarodějky. Ta pohlédla na zástup, tyčící se v odpoledním slunci před bahenním příkopem a odpověděla:"Jsou to lstivé zrůdy."
              Obr přistoupil o pár kroků. "Ghyž dhozstanu shřelhce, ušhetcsím osdathní.", druid se nahnul přes palisádu, ale čarodějka s Eofreyem ho zachytli. "O co se starče pokoušíš, chceš se nechat sežrat?!"
Procesí se seřadilo a Obr vůdce si nasadil masku zpět.
               "Zhíthra g pholednhi, vhazše oshadha zha nhásžeho bhrathra.", kolos a jeho grupa odkráčeli zpět do lesa. Ostatní vyděšeně těkali očima po druidovi, ten slezl z palisády a přemýšlel o nadcházejícím boji. Našlo se i pár chytráků, co to starci začali dávat za vinu. Avšak, po vyprávění čarodějky, okamžitě zmlkli a to stydíce se za svoji hloupost.
                Tu noc mnoho Trøňanů i Hrotganů spřádalo lsti a nápady, jak situaci otočit ve prospěch. Ale nenašel se nikdo, kdo by neměl srdce překryté stínem strachu. Strachu ze zhouby, která sídlí v nedalekém lese a jen čeká na poledne dalšího dne.


(copyright © m.zitny)