Gærech usilovně hledal mladého lovce, podle Hrogských mužů odešel v pozdní noci, ale kam to nikdo z nich nevěděl. Po usilovném hledání konečně mohutný druid narazil na spícího Eofreje, byl nedaleko, zakrytý houštinou a špinavý od zeminy plné jehličí. Několikrát do něho strčil holí a když se konečně probral, usmál se. "Tak co, perná noc.", Eofrej byl zvyklý na druidovo podivné chování, i na přílišné povznesení se nad situaci. Odstrčil Gærechovu hůl a začal se oprašovat. "Druide, předešlou noc jsem si myslel, že je má poslední." a se zlomeným hlasem čekal na odpověď. Ten jen pokrčil rameny, a prohodil něco o tom, že budoucnost si člověk volí sám. "Musíme odvést vesničany k nám do Trønu, tady další útok neustojí.", pokynul druid pokračoval v chůzi.
Hrotga byla již od brzkého rána připravená k výjezdu, druid připravil poslední raněné na cestu, když tu se z lesa rozeběhla sinalá postava. Muži ihned pozvedli zbraně a sledovali co se bude dít. Mátožná a viditelně vysílená postavička, doklopýtala až k druidovi a spustila podivnou říkanku a dala se do tance:"On přijde k vám, neviděn a neslyšen, on přijde k vám, ten jenž jest povýšen, on přijde k vám, ducha z vás vysaje a každý ten ctnostný kdož, život s ním prohraje.", to už jeden vesničan nevydržel a zasadil mu ránu do zátylku. Špinavý mužík se svalil jako pytel brambor. Druid se nad ním rozkročil:"Kdo, že to má přijít?", Eofrey dychtivě naslouchal a přistihl se svírajíc pevně a ještě pevněji otcův tesák. "Pán, Pán války, ten duši z vás vysaje.", jakmile dořekl ta slova tělo se mu vzneslo v podivné směsici bolesti a extáze a před zraky osadníků explodovalo. Eofrey těkal očima po osadnících, mužích z Trønu i druidovi. "Máme tu co dočinění s velmi nechutnými kouzly.", okomentoval situaci suše Gærech a začal ostatní popohnávat k výjezdu.
Zmatená karavana kráčela lesní cestou, když tu si Eofrey všiml rychlého černého stínu. Věděl, že to je ona a že je sleduje. Když se zastavili, kvůli doplnění sil, odešel opodál a pozoroval zda černého vlka znova nespatří. Hvízdl na Eliho, který celou cestu plachtil v oblacích, ale ten mu odpovědi nedával. Když tu ho z nenadání něco zatahalo za kazajku. Otočil se a spatřil ledově chladné oči. "Musíš si dávat veliký pozor, mladý lovče.", letmo se na něho usmála černovlasá dívka a pokračovala:"Jistě ji je napováženou, proč zažíváš tolika, dalo by se říci, zajímavostí.", Eofrey jen přikývl. "Velké zlo se dalo do pohybu a děsí i tvory, které ty znáš jen z vyprávění.", dívka poprvé projevila cit, šlo o krystalickou hrůzu. Za dvojicí praskla větývka, Eofrey i černovláska se otočili a spatřili druida, jak se opírá o svoji hůl a usmívá se. "Hned my to bylo jasné, tedy myslím to, že se vrátí.", pokynul na dívku. Eofrey zatápal, ale nenacházel slov a druid dodal: "Myslíš si, že je to poprvé co starý druid spatřil čarodějku měňavce?!", dvojice se nechápavě na sebe podívala. Druid je oba vzal přátelsky kolem ramen a přitáhl si je blíž. "Tak mi, vy dva tajnůstkáři, řekněte o co tu jde."
Dívka se ke karavaně přidala a za chůze jim začala vyprávět prapodivný příběh. "Ten Pán války, prý se jedná o magika, možná zaklínače, klerika, nebo někoho kdo rozumí magii.", Eofrey naslouchal a zavzpomínal se na pohádky a báchorky, co mu vyprávěl Isgrøy, když byl malým hochem, při lovu ryb. "Takže tu máme co dočinění s pěkně odporným mágem, tady Eo může vyprávět.", zamyslil se Gærech. Dívka ho však vytrhla z přemýšlení:"Ne to ne, ten který zaútočil na Hrotgu, byl někdo jiný.", Eofrey se podíval na druida. "Takže dva mágové?"
Slunce se pomalu uchylovalo k západu, když karavana dorazila do Trønu. Celá vesnice ji očekávala. Lidé se snažili Hrotganským vše ulehčit, stany už byly postaveny a raněným se dostala plná péče.
Ten večer druid, Eofrey i černovlasá čarodějka nemohli usnout a tak se nakonec sešli u velkého ohně, jenž byl na počest Hrotganským zapálen. U dohořívajících uhlíků se snažili přijít na kloub té podivné mozaice. "To co mi tu říkáš, čarodějko, se formuje do podivného obrazu a říkám vám, nebude se nám líbit."
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat