Eofrey ležel ve svém přístřešku, vysílen a omámen silnou veilganovou pálenkou upadl do říše snů velice brzo.
Lesy, kolem jeho osoby, se sklátily vzad a obloha se pokryla mračny, jen tu a tam problikl hvězdný svit. Měsíc ozařoval celou scénu zpod mraků. On stál na širokém náměstí prastarého města a cítil jak se mu snaží srdce vydrat skrze hruď. Všude kolem byla cítit vlhkost, prach a chlad. Jeho rty něco říkali, ale on sám nevěděl co, otočil se a tam stála spící kráska. Rty se jí, ve stínu temnoty, pohly. Něco říkala. Jeho mysl, zalita touhou a strachem zároveň, ovládla rozum. Přešel blíž a políbil. Něco se však stalo, jeho Elizabeth ze začala vzdalovat, chtěl jí zase mít v náručí, ale čím více se snažil, tím víc ji ztrácel.
Eofreyovi oči se otevřely do tmy. Kolem jen lesy a spící Hrotga, pár mužů spatřil u strážných ohňů.
Hleděli do temnoty, jenž skrývala neznámé hrůzy a tajemství. Vstal, pozdravil hlídkující muže a zmizel jejich nedůvěřivým pohledům, ve tmě nočního lesa.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat