Kdesi v dáli se tyčil staletý jehličnatý les. Hvězdy noční oblohy, spíše dočarujíc kouzlo noci a všudy přítomné temnoty, blýskaly se na obloze.
Tohle byl Trøn, malá osada v lesích. Celý klid byl přerušen a to zavrzáním vrátek jedné z chalup. Hubený stín se vykradl ven a směřujíc si to k lesu. Pomalu se prosmýkl kolem zídky, když tu narazil na podivný tvárný odpor. "Krásná noc, není liž Eo.", promluvil starý vševědoucí hlas. "Ano..ano, drahý Gærechu.", mladík se zarazil a ještě ze sebe vyblekotal:"Nevěděl jsem, že někdo může být v tuhle hodinu vzhůru, ale u tebe druide..mě to nepřekvapuje.", dokončil větu s nadsázkou, které se mohutný stín ve tmě pousmál. "Dobrou noc Eo.", velký stín se otočil a zmizel v temnotách. Eofrey si po už během rozhovoru přivykl. Oči mu v okolní tmě fungovali sice přiměřeně, ale to nezabránilo několikaterému škobrtnutí. Směřoval k okrouhlé chýši, kde bydlel místní rybář. Jmenoval se Isgrøy. Už od mala, byl Eofreyovým velmi dobrým přítelem a dalo by se říci, že i otcem. Eofrey byl sirotek, matka zaprodala svůj život za jeho a otec, kterého si nepamatoval, prý uklouzl při lovu na vlhké skále. Proto si těch mála známých, vážil a to v přemíře. Sám Eofrey fungoval pro vesnici jako lovec, starý druid Gærech dokonce mluvil o tom, že je to dar od zesnulého otce. Ale dnes v noci, kdy celá vesnice byla v říši snů, měl Eofrey v plánu něco jiného.
Pomalu podlezl kout okrouhlé chýše a rozbalil vak, jenž ukrýval něco velkého a chlupatého. Opatrně to položil na pelesť vedle Isgrøa a jak vešel, tak i odešel. Venku se Eofrey zákeřně pousmál a zavyl. V tom okamžiku každý pes v osadě začal štěkat, samotným problémem bylo vytí. Nejednalo se o psí a tak každý domácí chlupáč začal upozorňovat, na možné nebezpečí. Mezitím Eofrey doběhl ke své osamocené chalupě a úpěnlivě pozoroval, co se bude dít. Vlci z okolních lesů se dali do bojového vytí, zatímco psí štěkot nabíral na síle. V tom se ozval křik, vycházel z rybářovy chatrče. Eofrey se jen s úsměvem, z vydařené taškařice, přenesl v myšlenkách.
Stalo se to den před touto nocí, kdy byl na lovu a z malé houštiny pozoroval pěkného statného zajíce, když se už už snažil vrhnout otcův tesák ozvalo se od nedaleké lesní bystřiny:"Nepobíhej mi tady, tvoje chůze mi plaší ryby.", Eofrey se otočíc, kdo to na něj huláká a spatřuje zlotřile se usmívajícího Isgrøa, který mu něco naznačuje. Rychle se otočil, ale to už zaječí slechy mizí v houštině. Isgrøy se za břicho popadal a tak si Eofrey vymyslel tuhle malou pomstu. Pozoroval tedy dál, jak se chaos rozlévá po vesnici a srdečně se smál.
Gærech rozrazil dveře rybářské chatrče a zaujal bojovný postoj, vyhledávaje neznámé nebezpečí. Ruka na holi mu však povolila, když uviděl vyděšeného a zároveň dopáleného Isgrøa, který ležel na pelesti a snažil se od sebe odkopat vycpanou vlčí hlavu.
Eofrey si v duchu dodal:"Nechceš plašit ryby, tak neplaš se z vlků."
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat