Probouzím se, prokřehlý a rozlámaný. Přemýšlím proč jsem se nevyspal v posteli, ale myšlenky nad mojí rozlámaností opouštím vzpomínkou na chladný průvan, jenž zaplavoval celou místnost, skrz mřížované okno. Vycházím z knihovny a u zahradní fontány rozpouštím poslední zbytky ranní dehydratace. Všímám si barevného nesouladu na písčité zahradě. Po dvaceti krocích nacházím potrhanou koženou brašnu. Oprašuji jí a zbavuji posledních zrníček písku, je potrhaná, ale hlavní dvě kapsy zůstaly funkční. Vkládám do ní zbylou láhev vína, svícen a polovypálené svíčky. Pokračuji ze zahrady do pravého křídla. Opatrně nahlížím do malého laboratoria, které může být na výšku tři metry s rozlohou dvacet na dvacet metrů. Všude prach, rozbité sklo a pach neznámých substancí. Prohlížím si vitríny, křivice a skleněné nádoby, vše plné prachu. Přemýšlím co by se mohlo hodit. Nacházím škrtadlo, které hned vkládám do své nově nabyté brašny, pár svíček. V malé galerii objevuji patero neznámých nerostů. Vzpomínám si na knihovnu, tam určitě najdu dostatek informací o těchto kamenech. Dál prohlížím místnost, nohou odsouvám střepy a snad staletý prach. Když tu se pá noha zachytá o něco pod stolem, poklekám a a opatrně rukou šátrám pod nízkým stolkem. Nacházím lehkou koženou kazajku, asi dříve sloužila jako ochranná pomůcka při nevídaných experimentech. Zjišťuji v jakém je stavu, oprašuji a oblékám. Je cítit prachem a zatuchlinou, nevšímám si toho. Jako ochrana před chladem poslouží dobře.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat