Pokládám brašnu a strhávám závěs nade dveřmi. Tahám ho do jihozápadního konce a buduji provizorní stan, který mě ochrání před nočním průvanem. Trápí mě však jiná věc, jsem tu už druhý den a ještě jsem neměl nic k snědku. Po stavbě stanu, ke které jsem využil starou tabuli a závěs, jsem se jal prohledat jak knihovnu, tak i západní křídlo s laboratoriem. Vracím se pro brašnu. V knihovně nacházím pár prázdných kožených desek, které by teoreticky mohli posloužit jako ingredience k vývaru. Zato v laboratoriu mám větší štěstí a to se shnilou hlávkou zelí, kterou jsem našel zapadlou v jednom z košů. Když není zbytí, namlouvám si. Ale to stejně nezastaví dávivý efekt, pokud pojídáte něco takové konzistence. Hlad to však zahnání. Zaplnilo žaludek a psychicky se mi už nic jíst nechce. Znechucený procházím písčitou zahradu. V chodbě k místnosti kde jsem se probudil, v jižním křídle u sesuvu, nalézám na zdi rostlinu s černými plody. Odtrhl jsem list a kráčím zpět do knihovny, dělám dobře. Tato rostlina je Hedera Helix, dočítám se. Prý jsou jedovaté jen plody, ale riskovat požití listů nechci. Zjistil jsem však, že tinktura z usušených z listů je dobrá proti kašli a nachlazení. A to mi tu, v prostředí nekončícího průvanu, pořád hrozí. Prozkoumávám dál a vzpomenu si na balkónek a na strom, jeho kůra by se teoreticky také dala vyvařit a lýkoví by posloužilo dobře k zachování plného žaludku. Vyrazil jsem tedy na druhou návštěvu větrného balkónku. Strom byl sice skoro vyschlý, ale to vývaru z lýkoví a kůry vadit nebude. Dále si všímám poměrně rozrostlé populace lišejníků a mechu. Mám sice velice omezený zdroj potravy, ale lepší omezený než žádný. S vodou si starosti nedělám, ale po nálezu škrtadla by převaření nebylo od věci. Vracím se do svého provizorního příbytku a pokouším si vzpomenout. Má paměť mi ale žádnou odpověď nedává. A tak pomalu, za toku myšlenek o zabezpečení sebe sama, usínám.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat