Probouzím se v malé místnosti. Rozhlížím se a měřím si místnost, asi dvacet metrů čtverečních, zdi z hrubě opracovaného kamene, avšak mistrně složeného do obdoby megalitické mozaiky. Jedno okno s těžkým mřížovým a výhledem na strmé útesy neznámých hor. Otáčím se a prohledávám skříň z těžkého dubu. Má na sobě vyryté ornamenty, povětšinou rovné linky přecházející do vlnek. Na první pohled spartánské, funkční avšak s minimální zdobností. Nacházím zašlý purpurový plášť, který v neustálém průvanu nabízí mírné zahřátí. Rozhlížím se dál, nic než skříň, postel, tedy pokud se tak dřevěná konstrukce bez jakéhokoliv zázemí dá nazvat, okno pseudogotického slohu a těžké dveře. Prohledávám dál místnost, pod postelí nic jiného než prach. A tak otvírám dveře.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat