Trávím v laboratoriu ještě pár minut hledáním. Nenacházím nic užitečného, pár celistvých křivic, rozbitá destilační souprava a několik keramických misek. Zanechávám je na místě, nechci je nést a tím riskovat rozbití. Vydávám se prozkoumat knihovnu, snad najdu knihu o nerostech a minerálech. Na chvíli se zarazím. Jak je možné, že toho tolik vím o těchto věcech. Ani nevím kde jsem a postupuji přímo automaticky. Plaším zmatený tok myšlenek a pokračuji v hledání. Vcházím do severního křídla, kde se nachází knihovna a hledám. Všímám si značících tabulek na čelech těžkých skříní, obcházím je a pátrám. Narážím na rozsypané množství knih, ležících pod zkolabovaným pultem. Upoutává mě zajímavý dřevoryt, zvedám knihu a zjišťuji že se jedná o lexicon, který je plný návodů a informací o homunkulech. Dočítám se, že pro stvoření potřebuji amalgám, víno a síru. Najednou mi z paměti vyplynulo, že amalgám se tvoří při zpětném vylučování zlata skrze rtuť. K tomu ale potřebuji zlato a rozpustit ho a k tomu je potřeba královské vody. Zase jsem se zarazil, začal jsem se děsit sám sebe. Vzal jsem knihu a uložil jí do brašny, pokračoval jsem dál až k severozápadnímu konci knihovny, kde jsem konečně našel skříň s cedulkou nerosty a minerály. Po důkladném prostudování tří knih, jsem zjistil že ten nažloutlý nerost bude síra, podivný bílý krystal byla sůl a třetí nerost v sobě obsahoval žilky nějaké rudy. Najednou se mi do týla opřel závan teplého vzduchu, otočil jsem se. Spatřuji hýbající se závěs, který na to hned odsouvám. Nacházím malá dvířka. Otvírám je a ocitám se na malém balkónku, všude kolem hory, uprostřed skoro seschlý strom. Nic nenacházím a tak se vracím do knihovny.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat