Transmutace

          Otvírám oči, ležím na vlhké kamenné podlaze temné chodby. Rychle se zvedám a rozhlížím se, nic nehrozí. Prohlížím si obrovský sál za mřížemi, je to monumentální pohled. Zkouším mříže nadzvednout, ale to se již od pohledu jeví jako absolutní nesmysl. Běžím zpět do laboratoria, odkud beru střep velikosti dlaně. Vracím se k bráně. Leštím střep cípem svého pláště. Pokouším se ho správně nasměrovat a daří se. Sluneční paprsky se začínají vkrádat do temné chodby. Zoufale ohmatávám zdi kolem vstupu, nenacházím nic. A tak zavírám těžká vrata a pokračuji až do knihovny. Ve svém provizorním příbytku přemýšlím nad překonáním obrovské překážky, kterým je přetěžké mřížoví. Nemám zdroje, ani strojů na to abych zvedl takovou konstrukci a tak se snažím najít odpověď v knihách kolem. Bez úspěchu. Narážím na knihu, kde se píše o serpentinovém prachu. Jedná se prý o vysoce hořlavou směs, kdybych jí utěsnil v nějaké uzavřené nádobě. Možná bych o mohl využít jako dobrou výbušninu, pozastavuji se nad tokem svých myšlenek a rychle je zapuzuji. V mém případě bych riskoval sesuv, tato stavba statikou moc neoplývá. Napadá mě, jak bych se mohl protáhnou. Beru vyleštěný kus skla a vracím se k těžkým vratům, které rozevírám. Natahuji opatrně ruku a snažím se zachytit odraz jakékoli konstrukce, jenž bránu ovládá. Nalézám ji po pár vteřinách a to napravo přibližně osm metrů od vstupu s mříží. Propadám beznaději, já se touhle mříží nemohu protáhnout. Vracím se do svého stanu, kde si připravuji nově nabytou postel. Polstrování z křesla funguje jako výtečná ochrana před studenou, tvrdou a vlhkou podlahou. Podkládám si pod hlavu koženou brašnu. Po chvilce pohledů na západ slunce, jenž se zračí ve vykládaných oknech knihovny, vytahuji malý lexicon. Když se mříží neprotáhnu já, možná že by to zvládl on. Otvírám knihu na dřevorytu malého Homunkula. Přesně a frázovitě si pročítám každý řádek nahlas. Přebíhám střídavě z knihovny do laboratria, času není nazbyt. Slunce už olizuje svojí ohnivou korunou západní výběžky hor na obzoru. Podle lexiconu je zapotřebí vína, síry a amalgamu. První dvě složky mi starosti nedělají, ale s amalgamem bude problém. Hledám potřebné informace, vím že ho můžu vyrobit zpětným vyloučením zlata. Na to ale potřebuji rtuť a tak hledám dál. Stíny se dlouží a obzor rudne, naposledy běžím překontrolovat laboratorium. Nenacházím nic potřebného. V knihovně si předčítám knihy o nerostech. Nacházím zajímavou věc, vytahuji z brašny třetí nerost. Neznámý narůžovělý kus kamene s jemným žilkováním. Kontroluji ho s knihou, hned na to bouchám samolibostí do malého pultíku poblíž. Jedná se o rumělku, nebo přesněji cynabarit. Pokud se mi podaří jednoduchá transmutace pražením, budu mít dostatek rtuti. Ohlížím se. Celou knihovnu pomalu polévá temnota. Slunce právě zapadlo, rychle zakládám knihy a přivírám těžké dveře vstupu. Zítřek bude náročný, potřebuji vydatný spánek.


(copyright © m.zitny)