Nexus

           Co chvíli kontroluji, zda plameny nedosahují moc vysoko. Po přibližně hodině vykláním hák a vytahuji absolutně suché polstrování. Vylamuji další dvířka a přihazuji do ohně, v otevřené skříni nacházím malý kotýlek se třemi nožkami, může mít obsah tří litrů. Vzpomínám si na jméno cauldron. Napadá mě, že po důkladném vymytí by nebyl špatný na vaření. Vybíhám s kotlíkem na zahradu a nabírám do něj vodu. Pak se vracím do laboratoria a pokouším se odhrábnout pár uhlíků z krbu. Zchladlé uhlíky vhazuji do vody, poslouží jako filtrace ve vařící se vodě. Věším kotýlek na hák a přivádím vodu k varu. pozoruji ztmavlou tekutinu, jak probublává a všímám si podivného jevu. Plameny totiž nehoří zpříma, ale olizují zadní část krbu. Napadá mě tajemné tušení. Voda v cauldronu vře už asi druhou hodinu a tak si opatrně balím ruku do svého pláště a vytahuji hák z krbu. Otáčím se a vybíhám do knihovny, kde otvírám malá dvířka na balkónek. Opatrně seškrabuji  malý kousek lišejníku a přemýšlím nad tím, jestli mech ze zídky nebude lepší. Vracím se zpět do laboratoria a vhazuji pár kusů očištěného lišejníku do kotlíku, přidávám trošku soli z brašny. Po převaření jsem se jal stolovat. Začal jsem vývarem, chutnal po hlíně a kamenech, sůl nepomohla. Nakonec vrcholný zážitek. Samotný rozvařený lišejník nebyl špatný, respektive neměl žádnou chuť, jen nádech omítky. Dojedl jsem svůj pozdní oběd a vodu použil na uhašení ohně a zbylých uhlíků. Teď jsem se chtěl soustředit na více komplexnější prohlídku krbu. Po proklepání mi bylo jasné, že za krbem musí být dutina. Hledám cokoli, čím bych zadní částí pronikl. Nakonec chci uvolnit hák, ale po jeho otočení do vnitřní části se ozývá klapnutí. Rychle opouštím krb a z bezpečné vzdálenosti čekám, co se bude dít. Se zadní částí se něco děje. Cihla po cihle se otáčí nejdříve horizontálně a pak vertikálně, na což se odsouvají. Ochromen vcházím do místnosti za  krbem. Ocitám se v  temné chodbě a sám sebe proklínám za uhašení ohně, pochodeň by se teď hodila. Pomalu šátrám po zdech a nechávám se vést. Po několika minutách nahmatávám dřevo a na něm těžký železný kruh. Tahám za něj a rozevírám dveře do obrovského sálu. Dělí mě jen těžká prohnutá mříž, která se jeví být zásadní překážkou. V hlavě mi exploduje jméno Nexus a já upadám do temnoty.


(copyright © m.zitny)