Kopání už bylo nesnesitelné. Eofrey se probudil a pohlédl na útočníka, nad ním stál strážný. Pokynul mu směrem k mřížoví. Stál tam Beran. "Doufám, že máš dobrý důvod mě budit.", Eofrey se jen otočil na druhý bok a hleděl ke zdi, čekajíce na odpověď. Strážný však přišel ještě blíž a kopl Eofreye silně do zad. Ten se stočil a plnou silou kopl obra pod koleno, ten se jen nahnul a usmál se na Berana. "Máš toho co napravit, minule se všichni podivovali tvému skutku.". Na lovci přistálo kožené brnění. Eofrey ho sebral a začal se zavazovat.
Dveře arény vykopl sám, byl plný hněvu. Hněvu, že musí stále jako cvičené zvíře bojovat. Z druhé strany arény se vyřítila známá postava. "Takže tě tu máme zase Elfe?!", řekl si pro sebe Eofrey. Postava v lebčí helmě se rozeběhla jeho směrem. Jakmile byla na devět kroků od lovce, mrštila svůj řetězový bič. Eofrey se vyklonil z dráhy, poklekl. Kotvu, na konci biče, zachytil holou rukou. Plnou silou si přitáhl protivníka k tělu. Z poza průzorů lebčí helmy se udiveně díval pár nazlátlých očí. Eofrey protivníka obejmul pod rameny, usmál se a políbil děsivou helmu v aktu absolutního pohrdání toho co nastane, pak podchytl udiveného elfa a vší silou trhl rameny do protipohybu. Dostal ho na zem ve vteřině. Tribuny se zračily nejistotou, nikdo nevěřil tomu co právě spatřil.
Eofrey nalehl na protivníka, jenž se pod jeho vahou vzpouzel. "Musíme utéci elfe.", spustil lovec na vzpouzející se postavičku. Zpoza helmy oči zaleskly podivným svitem. "A jak?", protivník odkopl Eofreye ze sebe, ten se chytil za bok a zvedl svoji braň, sekera se zaleskla v poledním slunci.
Dvě postavy proti sobě, všichni v napětí čekali. Eofrey si všiml podivného kývnutí. Rozeběhl se se sekyrou napřaženou v útok. Elf v lebčí helmě se skrčil a odrazil lovcův útok, z pokleku švihl po Eofreyově boku. Ten zachytil bič a přetočil ho, dvojice se otočila, oba kolem svých os. Tribuny zařičely v očekávání, avšak brzy přešlo očekávání v šokující ryk. Dvojice se rozeběhla proti vratům, vratům která náležela elfskému bojovníku.
Eofrey se rozeběhl a chytl elfa, jenž se zastavil, obtočil bič kol svého krku a napřáhl ruku. Elf zachytl jeho váhu, dvojice se otočila jako v tanci a elf mrštil lovce proti vratům. Ten je, ve své rychlosti, vyrazil z pantů. Prolétl zbrojnicí, přešel v kotoul a zůstal v posedu na koleni, měříc si situaci. Elf ho v mžiku doběhl a poklepl mu na rameno. "Doufám, že víš co děláš.", z hlasu pod helmou byla slyšet škodolibá radost. Dvojice běžela chodbou, když tu uslyšela řev. Obři se začali hrnout z chodby v popředí, elf pokynul na lovce. Dvojice se rozdělila a sledovala hordu před sebou. Země se otřásla, objevil se Beran. "H´tol s abró h´ektul.", horda obrů se změnila v živelným teplem prošlou kaši. Beran se podíval na dvojici:"Zasloužíte si opravdu více.", jakmile to dořekl plnou silou dupl a podlaha se rozevřela. Elf i Eofrey se propadli do odtoku stok.
Strážný a postava rovnající se behemota, obestoupili Berana. Zkoumajíc ho, pak behemot pokynul a strážný se napřáhl. Strhl masku. Pod ní se skvěla tvář starého obra, ten se zasmál a vrhl pod sebe flakón narůžovělé tekutiny. "Nikdy jsem nesouhlasil s tím, co se stalo s naším národem.", flakón se rozbil a celou chodbu zaplnil modrý plamen. Elf to ucítil, otočil se k trhlině kterou propadli, pak se podíval na Eofreye. Ten vše pochopil. Dvojice se brodila stokou, dokud nenarazila na ohromnou mříž. "Tohle nemůže být konec.", roztěkaně se rozhlížel Eofrey, když tu elf sáhl pod svojí kazajku. "Taky že není, tohle jsem si sice schovával na tebe, ale pro teď to užijeme jinak.", podivně se podíval na lovce a začal třít kus tajemné látky o mříž. Pak poodstoupil a začal gestikulovat. Eofrey si všiml, že elf cvrnká palcem, na levé ruce, do zbylých čtyř prstů a to vše v jakoby naučeném pořadí. Nedávalo mu to smysl, dokud elf nepřistoupil k mříži blíž a nedotkl se třemi prsty. Doslova se roztekla.
"Mohl jsi mě zabít kdykoliv jsi chtěl.", vyhrkl Eofrey a pohlédl na elfa. Ten se jen otočil:"Zase tak jednoduché to není.", usmál se a proskočil vzniklým otvorem. Eofrey popošel vpřed, vzniklým otvorem spatřil rozlehlé panorama horského masivu a lesů pod ním, postava elfa nikde. Uslyšel hluboké hlasy, otočil se a spatřil, jak mihotavá světla přibližujících se pochodní, čarují na zdech stoky maskulinní postavy. Otočil se zpět k panoramatu a skočil.
Eofrey se rozhlížel, letěl vzduchem a okolní lesy, hory, nebe, to vše se proměnilo v rychle mizející krajinu ve šmouze. Něco se však přibližovalo. Rychle se propnul, zatnul ruce k tělu a přiklonil hlavu. Náraz byl drtivý, připadal si jako hadrová panenka. Otevřel oči a chvilku vyčkával, bubliny všude kolem něj. Když se tekuté prostředí kolem uklidnilo vydechl. Bubliny se rozutekly směrem k jeho nohám, byl pod hladinou, ale vzhůru nohama k hladině. Po několika tempech se vynořil, doplaval až k okraji jezírka, jenž zapáchalo jako žumpa. Vylezl na břeh a začal si sundávat koženou zbroj, jenž nepěkně tížila.
"Heleme se, tak on to přežil.", ozvalo se z prava. Eofrey se otočil po zvuku a tasil tesák. "A ke všemu je schopný boje.", ironicky pronesl druhý jiný hlas. Lovec nechal zbroj zbrojí a stahoval se zády k lesu. "A ještě je tak hloupý, že si nekryje záda.", chlad se přilepil k jeho hrdlu a to ve tvaru dlouhého zakřiveného tesáku. Eofrey se opatrně otočil a spatřil helmu ve tvaru lebky.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat