Zelená záře se stupňovala, Otrek se rozhlížel kolem lodi a stále něco křičel na muže, jenž kmitali po palubě i v plachtoví. "Hiéren ír erlok jherev rhí.", křičel silnější elf na pomezí paluby a podpalubí bitevního katamaránu. Kapitán se otočil na Eofreye:"Nabíjíme děla, držte se u stěžně.", čarodějka se nevěřícně podívala kolem a zalapala po dechu. "Někdy to bitevníkem trošku hodí.", usmál se Otrek a pokračoval v rozdávání rozkazů.
Vzedmula se vlna, loď se rozkymácela. Každý elf se nenuceně zachytl a ve vřískotu vln pozoroval tiše okolí. Eofrey se taktak vyhnul ráhnu stěžně, jenž prolétlo volně kolem. Čarodějka se držela stěžně, když tu někdo vykřikl, lovec se otočil a spatřil mrtvolně kráčejícího elfa s šokovaným výrazem ve tváři. Držel si bok, jenž krvácel. Eofrey si přehrál scénu, kdy zemřel Isgrøy. Otrek přiběhl a zachytil zraněného elfa, ten se k němu nahnul a něco zašeptal. Otrek se ohlédl ke kormidlu:"Vhalen neft skeat fri." a signalizoval na místo, kde stálo kormidlo. Eofrey něco zahlédl, podivný nehnutý stín za kormidlem. Otrek si narazil helmu a rozběhl, následovala ho hrstka mužů. Lovec se dopotácel k čarodějce, jenž se stále držela stěžně. "Nemám ráda, když necítím půdu pod nohama.", postěžovala si a snažila se usmát, když si Eofrey všiml jejích roztáhlých panenek. Její zrak se upíral za Otrekem.
Muži kolem něj padali jako sečené klasy. Otrek se oháněl krátkou dýkou, Eofrey ho spatřil. Hýbající se stín nabyl děsivého tvaru. Další vlna otřásla lodí. Na místě, kam dopadla hustá mořská pěna, se objevila skupina dalších nehybný stínů. Otrek se otočil:"Nerlaen phantom neft, lovče bran jí.", Eofrey sáhl za pas a tasil otcův tesák. Skupinka stínu se dala do pohybu, jejich pohyb byl podivně fázovaný. Každým krokem se přibližovaly blíže, avšak v bizarním kroku, jenž připomínajíc podivný posun, děsil všechny na palubě. Jejich postavy byly pokryté okapávajícím mazem, podivně pokroucené. Jejich obličeje šedivé, vlasy jim tančily v nezemském nepocititelném větru a jejich pohled zářil bledým zelenkavým svitem. Eofreye zaplavila další neznámá vlna, když ucítil na rameni dotek. "Jak melodramatické jest zakončiti Vaše bytí a to při tak krásné noci.", z toho hlasu mu naskočila husí kůže. Byl přímý a letitý, avšak také podivně tichý a studený. Eofrey se otočil a pohlédl do obličeje jednomu z fantomů. Podivný letitý maz mu odkapával z obličeje, jenž nesl známky podivné démoničnosti. Fantom se na něho podíval a to s tváří plné podivného očekávání. "Mé jméno je Ixodes a jsem tvým koncem.", lovec ucítil jak ho proplétá neviditelný proud, byl vazký jako podivný maz na Ixodově tváři. Napřáhl se a vší silou sekl proti jeho tváři. Všude se rozcákl lepivý sliz. Eofrey pozoroval, jak se část Ixodova obličeje odklopila, pak se zastavila a přisála zpět na místo. "Drahoušku nemůžeš zabít, co již mrtvé je.", usmála se nově slepená šedá tvář. Všude byl slyšet křik.
Černá bestie trhala jednoho fantoma za druhým, ti se rozpadávali a znova skládali. Eofrey ustoupil a jeho pohled se zastavil na Otrekovi, jenž dobíhal k jednomu stále hořícímu kotli smoly. Kapitán si odvázal z ramene svůj řetězový bič a ponořil ho do do ruda rozpálené hmoty. Lovec pomalu začal ztrácet vědomí, neviditelný proud ho prostupoval a svazoval. Vysával z něho sílu, když se ozvalo podivné švihnutí. Otevřel oči a spatřil Otreka, jak kol sebe v bitevním tanci švihá hořícím řetězem. Fantomové bytosti praskaly a hořely v namodralých plamenech. Bestie kolem sebe sápala a kryla Otrekova záda, všude byla slyšet píseň bitvy. Hlasy mužů, posádky jenž hrdinně bránila bitevník před hordou z vln. Rheam Aul, sebou potácel. Lovec se zapotácel, Otrek to zahlédl. Eofrey se sesul, černé bestii se čumáku vytvořil malý obláček páry, celá posádka ustala v boji. Otrek pocítil nával chladu, jeho rudé kadeře se naježily.
Eofrey se vznesl, zpod zavřených víček vystupovalo namodralé světlo a kolem těla se utvořila podivná chvějící se aura. Explodovala vzápětí v ledový prstenec, Eofrey dopadnuvší v bezvědomí na palubu. Ixodes i jeho fantomové se rozlétli po palubě jako slizké hadrové panenky. Elfové a čarodějka, nezasažení prstecem, pozorovali jak se rozpadají na tisíce zmrzlých střípků, jenž mizí neznámo kam. Ixodes jako jediný zůstal, zmrazen v masivní kus ledu. Chlad kolem ustal a jeden z elfů zašeptal:"Frjosa."
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat