Eofrey procházel Trønem, všude potkával známe obličeje osadníků. Černý vlk se protáhl kolem něho a smutně se podíval. Druid okopával něco na své zahrádce a zamával na něho. Všiml si Isgrøa, jak nese kolem dvaceti ryb na šňůře přes rameno. Tu se objevila ona. Spící kráska, ho vzala za ruku a odváděla směrem k jeho chalupě. Za dveřmi ho vášnivě políbila a začala rozvazovat jeho kazajku. Líbal na krku, protažených ušních boltcích a sjížděl k zátylku. Rozepl jí šaty a pokračoval z ramen níže. Laskal ji kolem ňader a rukama hladil po bocích. Ona pohodila hlavou vzad. Chytl jí za temeno a polibky směřoval výš. Rty se jim několikrát setkaly. Dívka ho objala kolem ramen, oči zavřené vzrušením. Líbal po hraně její brady a pokračoval nížeji, brada, krk, ňadra a stále níž, k podbříšku. Chytla ho razantně za hlavu. Začal laskat vnitřní stranu stehen, dívka se chvěla a tváře jí počaly rumělkovat.
Srdce překrýval stín bezdechého očekávání. Pokračoval stále a neodbytně. Dívka se prohnula jako osikový prut v bouři. Bouři extáze. Tiše vydechla. Přizvedl jí a odnesl k pelesti, kde jí položil.
Rozpadla se v prach. V dálce zavyl černý vlk a podíval se chladnýma očima na loveckou chalupu. Eofrey stál mezi chalupami, Isgrøy se na něho usmíval. V ruce držel těžký oštěp, z koutku úst mu začala vytékat krev. Zděšený lovec ho pozoroval, rybář se na něho napřáhl, krev se již cedila přes kazajku, pohled prázdný. Někdo chytl Eofreye kolem ramen, otočil se. pohlédl do očí zkrvaveného Gærecha. Usmíval se, pokud se tak dal škleb mrtvoly nazvat. Jeho tělo zlomené do strany, rozedrané a krvácející. Celá vesnice začala přicházet, ukazovali na něj. On nemohl strachem dýchat.
Tráva kolem se pokryla jinovatkou a začala hnědnout, vesničanům se počalo kouřit od úst. Přes celou scénu přejel ledový příkrov. V posledním křiku, věnovanému Elizabeth, všechno zmrzlo.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat