Večeře

           Kapitán otevřel těžké dveře. Pokynul na Eofreye a čarodějku. Vstoupili do nízké, ale rozlehlé kajuty. Všude se skvěly dřevořezby. Tu se otevřely protilehlé a boční dveře v místnosti a nastoupila se kol dlouhého stolu, hrdlořez přistoupil ke stolu a pokynul. Muži kolem odstoupili o krok vzad od stolu, hrdě pozvedli své brady a ruce jim sjeli na krátké šavle u pasu. Eofrey s čarodějkou to znepokojeně sledovali, kapitán si toho všiml a koutek úst mu povyjel výš. Pak muži povytáhli šavle, s cvaknutím je vrazili zpět do pochev a položili si pravou ruku na rameno. "Tak přátelé, můžeme stolovat otočil se na dvojici." Eofrey si sedl po pravici a čarodějka se rozešla k levici, kapitán jí následoval a když se posadila přisunul jí ke stolu. Pak si sedl do čela a pokynul na zbytek posádky, která se usadila jako jeden muž.
           Ze dveří vyběhl menší elf a za ním zbytek kuchyně. Stůl se pomalu zaplňoval a to povětšinou dary moře, mísami s ovocem a talíři se zeleninou. Eofrey to celé pozoroval, všímal si celé scény, kdy talíře měnili na misky a ty zpět na talíře. Najednou ho do očí udeřila věc vedle dveří do kuchyně. Nad vyřezávaným kabinetem visel obraz dívky. Eofrey ji poznal bez dlouhého přemýšlení, ten pohled mu do duše vtiskl tísnivý stín, otočil se na kapitána, který se právě snažil dostat do krabího klepeta. "Kdo je ta dívka?", vyhrkl ze sebe a tázavým pohledem probodával kapitána, který se pořád věnoval krabímu klepetu. "To je opravdu smutný příběh, bylo to dlouhou dobu před tím, než jsem se tady stal kapitánem.", nevzrušeně pokračoval kapitán. Ostatní muži zbystřili, ale pokračovali v jídle nenápadně pozorujíc lovce. "Byla to jedna dívka, elfská dívka, která se nedostala Průrvou.", otočil se na Eofreye s obsahem krabího klepeta v ústech. "Proč tě to vůbec zajímá.", řekl a polkl.
            Čarodějka opatrně přebírala obsah svého talíře, když se u ní objevil hubený kuchařík a přisunul k ní mísu plnou šťavnaté zvěřiny. "Říkal jsem si, že tu pro hosta  budu muset servírovat trochu něco odlišného.", čarodějka vzhlédla a nevěřícně se na kuchaře usmála. Ten se uklonil, usmál se a jejich pohledy na pár okamžiků protnuty. Začal těkat očima sem a tam, pak se otočil a odešel do kuchyně. Eofrey spatřil pár mužů, kteří situaci pozorovali s tajemným úsměvem. Kapitán se opatrně nahnul a zašeptal mu do ucha:"Myslím, že se vaše přítelkyně zamlouvá tomu chlapci z kuchyně.", a nepěkně ho bodl loktem do boku. Eofrey si ho přetřel hřbetem ruky a díval se, jak čarodějka voňavé misce neodolala. Doslova hltala a posádka se, nad tím chováním s úsměvem, ani nepozastavovala.
            Celý stůl byl v mžiku uklizený, kuchařík se ještě mezi dveřmi pozastavil a mrkl na čarodějku, která zrumělkovala na tvářích. Kapitán se tajemně zahleděl a zapálil si dýmku. "Docela by mě lovče zajímalo, proč se tolik zajímáš o Elizabeth, ale řeknu ti ten příběh.", kapitán si popotáhl z dýmky a podíval se do prázdna. "Víš je to pár let, co se od Šedých Výšin, začaly po lesích šířit podivné armády.", čarodějka se usadila u otevřeného okna a noční vánek jí pomalu rozcuchával tmavé kadeře. "Nikdo nevěděl, co jsou, či co chtějí, prostě přijeli a plenili, říkalo se taky, že je vede mocný mág, možná Démoniak či Alchymista.", Eofrey se netrpělivě podíval na obraz. "A tak se naše rada starších, která byla zástupcem všech našich kmenů rozhodla otevřít Průrvy.", čarodějka se otočila a zpozorněla. "Byla to jediná možnost jak uniknout a nechtěli jsme nic riskovat.", do místnosti vešel malý stín a Eofrey na židli leknutím poskočil. Stál tam jeden z osádky kuchyně a v rukách držel tác, na které se tyčila velká karafa plná narůžovělé tekutiny.Kapitán pokynul a elfský mladík začal rozlévat. Eofrey pozoroval obsah keramické misky, která byla určena pro něj. Tekutina voněla po skořici, jehličí a lékořici, byla podivně vazká. Kapitán pozvedl svojí misku a pokynul na dvojici. Misky o sebe ťukly a kapitán jí v okamžiku vysrkl. "Rada pozvala elfské mágy a ti otevřeli Průrvy........", Eofrey se napit a ucítil, jak mu hrdlem putuje vazké horko. V hlavě ucítil podivné prázdno a svět kolem se rozvlnil, slyšel kašel čarodějky a spatřil jí, jak se opírá o okraj otevřeného okna. Kapitán pokračoval:".....a ti otevřeli Průrvy, kterými jsme......"


(copyright © m.zitny)