Druid i čarodějka stáli na palisádě a pozorovali šik, jenž se houfoval na okraji lesa. Bylo poledne. Od lesa se ozval dutý zvuk rohu. Vyšla obrovitá postava pokryta kančí kůží, tentokrát však bez masky. "Phozhledhný vhýsvhga.", vůdce obrů zahřměl. Gærech se otočil k lidem, kteří pořád nedůvěřivě přešlapovali pod nimi, ženy, děti, muži jenž byli na pokraji bojového šílenství. "Byl jsem to já.", ozvalo se za palisádou. Druid i čarodějka zděšeně hleděli na scénu, kdy se Eofrey přibližoval blížeji k tlupě obrů. Ozvalo se zahvízdání, Eli střemhlav zaútočil na behemotského vůdce. Eofrey tasil sekyru a rozeběhl se.
Obry to vyvedlo z míry, netušíc sledovali svého vůdce, jenž se sklátil k zemi. Sokol ho pařátem zranil na oku. Avšak vteřinu na to se behemot zvedl. "Zhagtá si dhen, phóbhijte je vžeghny.", v obřích řadách zavládlo bojovné veselí. Pozvedli své zbraně, mnoho kyjů, sekyr a mlatů se pozvedlo bojovně do výše. Celá tlupa se pomalu rozebíhala Eofreyovi naproti.
Isgrøy s muži čekali na kraji lesa, pilně pozoroval co se děje na čtyřista kroků před palisádou a modlil se aby jejich úskok vyšel. Eofrey se naposledy ohlédl na osadu, na čarodějku a druida na palisádě a druhou rukou tasil otcův tesák. Vrhl, tesák opsal lehký oblouk a zasekl se prvnímu obru do krku. Ten šokován zachroptěl a skácel se k zemi. Eofrey doběhl k ležícímu obru a tesák v běhu vytrhl z masa. Málem si při tom vykloubil zápěstí, maso a kůže obří mršiny byla nepřiměřeně tuhá a dalo mu co práce udržet v běhu rovnováhu. Tesák zaklesl v pochvu a soustředil se na sekyru, jenž držel zpoza hřbetu ruky vzad. Jakmile doběhl k druhé postavě, jenž se po něm ohnala obrovským kyjem, trhl rukou a sekera se stala prodloužením jeho ruky. Z běhu přešel v poklek a třetinovým obloukem, kolem své osy, ťal. Obr zařval, lovec mu přeťal šlachu a zastavil ho na místě. Eofrey se protáhl vlevo a padlého obra podřízl tesákem.
Tu se na scéně objevila černá bestie, Eofrey se zvedl a jeho postavu pokryl černý stín. Otočil se a vzhlédl na mohutného obřího bojovníka, jenž již jeho směrem poslal a to mocným obloukem obrovský mlat. Eofrey se tak tak vyhnul, ale zpozoroval černou šmouhu s bílou skvrnou, ta v okamžení zaťala své tesáky do obrova krku. Ten se jí snažil setřást, marně. Zbylý nepřítel to zpozoroval a zařídil se podle toho, všechen útok směřoval na dvojici.
Vzplál oheň, to rybář a muži kol něho zapálili pole. Vzňalo se, následovalo ticho, lidé ve vesnici se dali do slastného veselí. Netrvalo dlouho, z plamenů vystoupil první, druhý a pak další a další mohutný stín. Následovalo několik desítek, Eofrey, čarodějka i předsunutí rybářovi muži se dali na ústup. Kolem pěti desítek obrů, spolu s vůdcem se přiblížili na dosah blátivého příkopu. Naděje vesničanů vyprchala s pohledem na další tři desítky vycházející z lesů. Druid hlaholiv bojové písně a jeho lukem vzlétlo nečetně šípů, palisáda však odolávala velmi krátce, bizarní mohutnosti si sní hrály a to jako vítr s větvemi třešně za letní bouře.
Palisáda padla, čarodějka spatřila výjev, kdy jeden muž snažíc se chránit svojí dceru padl s roztříštěnou hlavou a to vedle chráněného potomka. Ten se s ním setkal zanedlouho, když ho přeťala brutální obří sekyra, jenž si klestila cestu obránci. Eofrey kolem sebe sekal a ťal, ale každý obr jakoby smrtí svého spolubojovníka nabyl na síle. Co předtím přeťal hladce, to později zabralo tři seky a ještě později se stalo nezranitelným. "Oni na sebe přesouvají sílu svých padlých.", zařval na ostatní muže a čarodějka se přidala:"Každého pobijte na jinačí způsob."
Náhle se ozval bolestný křik, křik přítele, Eofrey se otočil a spatřil chvějícího se druida se zkrvavenou hlavou, pod krkem ho držel vůdce obrů. Ten ho pozvedl demonstrativně do výše, rozhlédl se a čekal. Všechno se pozastavilo, každý z vesničanů si toho všiml. Vůdce pozvedl ohromnou hůl, ze které se spouštěla trojice těžkých zubatých řetězů. Hůl opsala kruh kolem behemotí hlavy a řetězy se zasekly do Gærecha. Tomu z úst vypěnila krev a svit v očích pohasl. Eofrey pocítil v sobě chlad, vzpomněl si na všechno, co měl, co ztratil i na to co zatratil a rozeběhl se k vůdci. Jeho mysl byla plná jen jednoho, když tu mu někdo podrazil nohy, vzhlédl a spatřil Isgrøa. Ten se usmíval a držel se za hruď, Eofrey vyskočil a zachytl ho. Všiml si mrtvého obra za sebou, rybář jen pokýval hlavou a sesunul se lovci z náručí. Z boku mu trčel těžký oštěp.
"Byl sice určen pro tebe, ale nějak se mi líbil.", krev vytanula rybáři z okolí sevřených rukou. Zavřel oči. Čarodějka zděšeně pozorovala masakr kolem, Trøn padl. Domobrana byla rozprášena a to doslova, všude kusy těl, muži, ženy i děti. Obraz, který se mohl zračit snad jen v nočních můrách. Bojovníci padali pod rukou nepřítele, duchem i tělem zlomení. Všude ležela deformovaná těla, nikde nebyl zachován život.
Eofrey celou scénu pozoroval jako omráčený, vše zpomalené, všude těla a vítězný nelidský ryk.
Něco pocítil na krku, a svět zmizel. Mladý lovec se propadal hloubějí do tmy, křik lidí se postupně vytrácel až úplně nevymizel.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat