Eofrey se probral, hlava mu třeštila. Nemohl se zvednout a tak se rozhlédl kolem, co toho bylo příčinou. Ležel vedle dlouhého stolu, na židli spal kapitán s mírným chrapotem. Pokusil se znovu pohnout, nic. Zvedl hlavu a na své hrudi spatřil čarodějčinu. Marně si vybavoval předešlou noc, na co si vzpomínal byla jen karafa vazké tekutiny. Chrapot kapitána vyeskalovat, lovec opatrně zvedl čarodějčinu hlavu, neuměle se vyvlékl z kazajky a podložil jí pod rozcuchanou tmavou hřívu. "Jsem si říkal, že vy lidé vydržíte víc.", usmíval se kapitán, oči mhouříc do svitu, procházejícího skrze okna kajuty. Zvedl se odkopl misky válící se na podlaze. Eofrey na něho pokynul a ukázal na spící čarodějku. Kapitán se usmál a šaškovitě napodobujíce tichou chůzi, otevřel protilehlé dveře a bradou kývl na Eofreye.
Eofrey marně pátral v paměti, ale odpovědí nenacházel. Dvojice vyšla na palubu, mohlo být pozdní ráno. Kolem lodi se vlnila na hladině mlha a slunce, ve svém východu, ozařovalo a hřálo celou palubu. Něco se ozvalo ve staroelfštině a odevšad se seběhla posádka, Eofrey si nemohl nevšimnout potutelných výrazů a to ve tvářích lodního mužstva. Kapitán vše odmával a začal si mnout čelo, posádka se rozutekla, každý ke své práci. "Zavolejte někdo kuchaře:", zahlaholil rusovlasý elf a pohlédl na Eofreye. "Chlapče, musíme si promluvit, skrýváš v sobě nezvyklý potenciál.", hubený elf se připlížil a podupl. Kapitán sebou trhl v leknutí a otočil se, snažíce se zakrýt počáteční leknutí. "Chlapče udělej nám tři vývary, ale velmi silné.", kuchařík zasalutovat a vrátil se do podpalubí. "O čem jsi to chtěl se mnou mluvit elfe?", otázal se Eofrey, chraplavým hlasem pramenícím z totální dehydratace. "Chlapče máš dar, mi říkáme že jsi nadaný, máš holt určité schopnosti a mimo to neříkej mi elfe, jmenuji se Otrek.", usmál se a otočil se směrem k moři. Eofrey se postavil vedle něj a sledoval pomalu se převalující mlhu, jenž se zračila všude kolem.
"Před tím, než byly otevřeny průrvy, byl náš národ ohromný, pak ale přišel ten čaroděj.", kapitán se zahleděl do mléčného oparu. "S ním přišli i oni, naše osady a města byla vypálena, muži, ženy i děti, všichni bez rozdílů zmasakrováni.", Eofrey spatřil v kapitánově obličeji ponížení a smutek. "Pak jsme je otevřeli, ale našli se i tací, co nebyli odhodláni k té cestě.", lovec pochopil. "A tak jsem se já a moje posádka ocitli tady, na posledním bitevníku, na Rheam Aulu."
Eofrey si vzpomenul na večeři a na obraz, ale než se odhodlal k otázce přiběhl kuchařík. Dvojice sešla dolů. Kapitán rozevřel opatrně dveře kajuty, avšak čarodějka již byla vzhůru usrkávajíce silného vývaru z misky a oblečena do kazajky, jenž jí předtím Eofrey vložil pod hlavu. Podívala se na kapitána i Eofreye zarudlým zrakem, jenž jakoby se ptal proč musí trpět. "Princezna se probudila, vychrchlal ze sebe rusovlasý elf a sedl si ke své misce. Trojice vychutnávala silný vývar, nabírajíc z něho každé zrnko energie. "Takže zpět k tvému nadání..", náhle se zahřmělo a svit slunce zanikl. "Kreak thin ushad, neft vhalen enkete.", začal křičet přibíhající kuchařík a roztěkaně přejížděl zrakem po kapitánu a čarodějce. Kapitán se rozeběhl směrem k palubě, čarodějka a Eofrey mu v patách. Vyběhli na palubu.
Všude vládla absolutní tma, posádka nabíjela děla a skasávala plachty. Byly podpáleny pochodně a tři smolné kotle. Kapitán vhlížel do podivné tmy, moře se otřáslo. Po hladině se šířila podivná zelenkavá záře. "Rhí nal gepht hevna nor skeat fri.", zahalasil kapitán a posádka se začala vyzbrojoval. "Měl by jsi se připravit lovče.", otočil se vzápětí a pokynul i na čarodějku. Moře se otřáslo podruhé a zelenkavá záře nabrala na síle. Celý bitevník byl ozářen, podivná záře se táhla zpod celé délky kýlu.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat