Ona stála ve stínu vzrostlých stromů a plakala. Lesní cestou jsem viděl něco probíhat. Šmouha se zastavila na rozlehlé planině. Viděl jsem šelmu. Irbis zavětřil a se sklopeným zrakem došel až k plačící paně. Otočil se kol jejích noh a posadil se.
Stín se prodloužil a ze sněhobílé kočky se na místě stala postava. Obešel jí a objal. Kol se zvedl chladný vítr. Ona sklopila zrak a pláč ustal. Pohladila ho po tváři a první sněhová vločka padla na zem. Rozhlédl jsem se a nespatřiv mraků uzřel jsem to. Další a další sněhové krůpěje, jenž padaly z jeho lící.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat