Oči

           Kateřina se začala třást, Sam jí chytil za ramena a podepřel jí. Sesunula se mu v náručí, oči v sloup. Zdi plně zčernaly a zvuk klavíru se znovu rozezněl. Budova se otřásla, z krví pokrytých zdí začala stoupat pára. Bard, s čarodějkou v náručí, těkal zděšeně očima po fantaskní scéně. Stavení ožívalo, ozval se znovu nářek. Najednou Sam ucítil její stisk, podíval se jí do tváře. Její oči měli nádherně zelenou barvu a úsměv byl jiný. Přisunula se k jeho rtům a políbila je. Bard se jí plně oddal, najednou ustala. Otevřel oči a spatřil neznámou, černé kadeře splývaly kolem jemných tváří, zářivě zelené oči a něžný nos. Rty pootevřené v potěšený a tajemný úsměv. Neodolával jí, krásné neznámé. Její pohled ho svazoval. Z jejích úst se vydralo zavzdychání a oči potemněli.
           Bard hleděl do vyděšených očí čarodějky, ležel na zemi ve spižírně. Vše zašlé a špinavé, staré háky na maso pokryté pavučinami. "Jsi v pořádku?", zeptala se dívka. Bard vstal, podrbal se na hlavě a zavrtěl hlavou:"Už začínám mít pocit, že nevím co je co.", usmál se a postavil. Vzal za železné kolo a vší silou trhl, poklop se skřípavě pohl. Z temného vlezu se vyvalil, zatuchlý teplý vzduch. Sam se podíval na čarodějku a usmál:"Hopky šupky do tý hrobky.", přidřepl si a vytáhl malou lucernu z toulce na zádech. Škrtadlo plivlo na malou svíčku ohnivou spršku.
           Sam se chytil okrajů vlezu, udělal dobře. Dřevěné schůdky, letité a unavené mu zmizely pod nohama a on skončil zavěšený, jako nějaký ohromný nemotorný pavouk. Než však stihla čarodějka zareagovat, bardovi sklouzly ruce a zmizel ve tmě. "Tohle se stává, když máš po boku zapálenýho člověka, on prostě nezná strachu a vrhá se do neprobádaného.", ozvalo se z malé vzdálenosti, spolu se zvukem oprašovaní šatstva. Pak se objevila ruka, která šátrala z temného vlezu po lucerničce, stojící na okraji.
           "Jak je to hluboko?", zeptala se čarodějka a než jí stačil bard odpovědět, už visela držíc se za okraje. "Je to asi dva sáhy, co já vím..Au.", čarodějka ho nechtíc kopla do hlavy a pak se pustila. Sam ji zachytil s mocným vyheknutím. Před nimi se otevíral nevelký sklep. V jednom koutě ležel kus neznámého dřevěného stroje, opodál se blikotalo nesčetné množství skleněných střepů. Na stěně viselo několik nahnilých lan, oloupaných kožených popruhů. Co však zaujalo dvojici, bylo houpání řetězu, jenž zavěšen k stropu, vrhal podivné stíny. "Je tu průvan.", čarodějka se podívala na barda, který se zaobíral hrabošením ve vrstvách neznámého odpadu. Sam na ní pokynul a odsunul starou zrezivělou truhlu, plnou rozpadlých tkanin.
           Čtvercová díra vypadala naprosto nehodící se, do všeho toho prohnilého zmatku. Byla přesná, čtvercová a vystavěná z neznámých žlutých cihel. Čarodějka vzala kus zahnutého železa, které se válelo na podlaze nedaleko a vhodila do temnoty pod čtvercovým průlezem. Čekali a nic, žádný zvuk se neozýval. Spustili se dovnitř, nejdříve Sam a pak Kateřina. Samovi probleskl hlavou všesvazující zelený pohled.


(copyright © m.zitny)