Probudila se, vše kolem ní v lehkém přísvitu měsíce. Bard opřený o strom. Jemný ševelivý vánek si pohrával s jejími vlasy. Pohlédla na něho, klidně oddechoval, pohroužen do snů a bezbranný. Naklonila se k němu a opatrně mu vtiskla polibek. Otevřel oči, jako by to čekal. Pomalu jí objal a přisunul blíž k sobě. Oddala se tomu okamžiku a nebránila se mu.
Trhla sebou, otevřela oči a seděla v zlatém sále, v koutech pavučiny. Rudé gobelíny rozpadající se v prach, obrovská kopule na to celé shlížející. Byla sama, zmatená a vyděšená. Odnikud začala vyhrávat známá brnkavá melodie.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat