Rty se přiblížily a on se propadl. Vše kolem něho jen jednolitá šmouha. Spatřil malého chlapce, dlouhé ušní lalůčky, dětské nevinné oči a rty v rošťáckém úsměvu. Běžel neznámou podzemní chodbou, všude podivné nádoby, jenž ozařovaly okolí. Chlapec přebíhal ode zdi ke zdi, přebíhal do stínů, aby si ho nikdo nevšiml. Doběhl až na konec chodby, kde byla pootevřena malá branka. Za ní vyběhl po točitých schodech a ocitl se v ohromném podkroví, uprostřed kopule. Obešel jí a malým průhledem pohlédl co se děje pod ní.
Ve zlatém sále, který se nacházel pod kopulí tančilo mnoho párů, krásné šaty, masky. Bylo to tak nádherné. Spatřil svojí matku, v dlouhých zlatých šatech, seděla na vykládaném trůně. Maska karmínové barvy, všude hrála hypnotická hudba. Někdo ji vyzval k tanci. Chlapec se nahnul blíž, ale nerozpoznával toho muže. Chtěl vidět víc a vyklonil se, svět kolem se proměnil ve šmouhu. Chlapec cítil, jak se mu kolem srdce rozlilo vzrušení. Pak šílený úder, který ho zbavil dechu. Otevřel oči, koukal na krásnou zlato rudou kopuli, kolem něho mnoho postav. Spatřil matku, vzala ho do náručí a přitiskla k sobě. Konejšila ho, kolébala jím jako by ho chtěla uspat. Pak si všiml slz, co stékaly po její tváři. Nemohl se hýbat, vyděšeně vzhlédl. Zlaté šaty pokryté krví. Skvrna se rozlézala, jako by ožívala v tom temném okamžiku, jako vampýr sála každou kapku ležící pod ním. Byl zmatený, začal naříkat, ona ho dál hladila po mokrých vlasech. Nechápal to, pak jí pohlédl na ruce, byly plné krve. Jeho krve.
Bard spatřil zlatý sál, neznámé postavy stáli kolem ženy v krásných šatech, držela v rukách malého chlapce. Její zlatý oděv se pokrýval temnou rudou tekutinou, krví. Krví, prýštící z chlapcova zátyklu.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat