Ryby

           Čarodějka otevřela oči, slunce ozařovalo obzor  a zaplavovalo vlhký les teplými paprsky. U přístřešku praskal malý ohníček, nad kterým se na trojnožce houpal kotlík vroucí vody. Kateřina si promnula oči, když tu uslyšela příšerný řev. Rychle se rozeběhla tím směrem. Přelezla val, který byl před ní a spatřila známou postavičku v haleně, kalhotách, u jejichž pasu se houpalo brnkadlo a spousta jiných potřebností. Postavička, v kožené čapce, zvedla dřevěnou kládu a rozeběhla se s mocným řevem proti potoku, jenž před ní zurčel. Bard začal, s maniakálním pohledem, mlátit kládou proti vodní hladině. Kateřina to nevydržela a vyprskla smíchy. Pozorovala, jak Sam běhá potokem sem a tam, mlátíc kolem sebe tím improvizovaným kyjem.
          Ze zčeřené vody něco vyskočilo a bard po tom chňapl. Vítězoslavný výkřik byl v okamžiku vystřídán zděšením, když se mu neznámá ryba zakousla do prstu a nechtěla pustit. Hopsající Sam mával rukou, jako klející atrapa přerostlého čápa. Kateřina to už nevydržela a začala smíchy slzet. Promočený bard mezitím mávl rukou a to tak silně, že nadobro ztratil rovnováhu a zmizel v potůčku. Něco prolétlo kolem v křečích se smějící čarodějky, byla to ta útočná ryba. "To ti ukáže, kousat do mě.", vítězoslavně se postavil bard uprostřed potoka. Pak pozvedl kládu znovu a pokračoval do té doby, než se na souši neválely další dvě ryby. Pak vylezl z potoka a svlékl se, Kateřina to celé pozorovala. Bard vyždímal své mokré šatstvo a znova se do něho oblékl. "Vypráno a naloveno.", prohodil Sam a klusal k valu. Kateřina rychle chytla rybu, a rozeběhla k přístřešku, kde se usadila u doutnajícího ohníčku. "Dobrej výhled, Káťo?", pousmál se bard, když spatřil třetí ulovenou rybu a to jak leží vedle Kateřiny. Ta jen cudně uhnula pohledem a zavrtěla hlavou.
          Netrvalo dlouho a ve vroucí vodě plavalo několik kousků rybího masa, společně probublávajíce s bylinkami, které bard vyhrabal ze svého vaku. Vůně polévky se šířila a v poledne už dvojice nabírala do misek. 


(copyright © m.zitny)