Ona

           "Same.. Same!", otočila se Kateřina a přitáhla ho k oknu. Zděšeně pozorovali budovu, ze které se dostali podzemní chodbou, byla vzdálená sotva pár kroků. "Říkám musíme k sakru odsud!", zařval bard a začal tahat čarodějku směrem k vchodovým dveřím. Stavení se otřáslo a dvojici podklouzla podlaha pod chodidly. Kateřina bolestí vyhekla a Sam se k ní otočil:"Jsi v pořádku?", čarodějka odkývla. Zvedli se, všude kolem nich se začala zhmotňovat temnota, která jako obrovská rtuťovitá masa, plazila se ze všech tmavých koutů kolem. Byli v obklíčení, čarodějka se postavila, jako v transu, oči v sloup. Odhodila šatstvo, jejím tělem začala prostupovat neznámá energie. Začala ze sebe strhávat oblečení, kalhoty, blůzu. Tělem jakoby jí procházelo nesčetně křečí. Bardův zátylek pokryl studený pot, dům kolem nich zasténal, ozval se výstřel odnikud. Nahé Kateřinino tělo se propnulo. Na Samovi utkvěl její pohled, byl mléčný. Pak se ohnula k zemi. Nad kůží jí zatetelil vzduch a jako neviditelná pokrývka objal její tělo.
          Na barda se díval velký černý vlk, který se znenadání vrhl na tu rostoucí černou materii kolem. Jakmile se jí vlk dotkl, ucukl a zakňučel. Sam sledoval jak bestie pomalu začala couvat, na tlapě rána, velká a přesná, jako odřízlá nejostřejším tesákem a absolutně bez krve. Temnota kolem začala podivně pulzovat. Bard si všiml zející mezery mezi podlahou a tepající hmotou. Rychle pokynul na Kateřinu, v její bestiální formě a prosmýkl se pod měnlivou materií. Ta jakoby zaregistrovala pohyb, přitiskla se k podlaze. Bard se otočil a spatřil proskakujícího vlka skrze mezeru, která se utvořila nad tepající temnotou. Otočil se a trhl dveřmi. Vyběhli ven, Sam se otočil a spatřil, jak hmota pokryla kompletně celý vnitřek stavení. Něco ho chytlo za rameno, byla to nahá Kateřina, podal jí svojí kazajku. Zabalila se do ní.
          Ozvalo se zavzdychání, patřilo neznámé ženě, bylo vzrušené a plné milenecké slasti. Dvojice pozorovala, jak se budova za toho podivného doprovodu začíná hroutit sama do sebe. Vzdychání nabralo na síle, bylo plné oddání a extatické. Budova se sesouvala, pohlcována tou temnou materií. Sam se otočil a podíval na Kateřinu. Pohlédl do hlubokých zelených očí. Hlavou mu projel drtivý úder. Sesunul se k zemi a pozoroval, jak se ten pohled přibližuje, rudé rty roztažené do tajemného úsměvu.
         

(copyright © m.zitny)