Skokan

           Kateřina se posadila a nevěřícně se rozhlédla. "Omdlela jsi, jakmile jsem si začal obvazovat ruku.", vycítil Sam a pomohl jí postavit se. "Měla jsem hrozný sen.", polkla a začala se oprašovat, očima pátrajíc stále po podkroví. Pomalu sešli ze schodů, bard čarodějku podpírající. Ta se ovšem zastavila před místem, kde v jejím snu přibyla malá dvířka. Nic, jen navlhlá zeď s loupající se těžkou tapetou. "Copak Káťo?", nechápavě jí pozoroval Sam. Kateřina jen zavrtěla hlavou a otočila se, její pohled mu utkvěl v očích, pak položila mu hlavu na hruď a na okamžik zavřela oči, poslouchajíc dech a tlukot jeho srdce. Sam jí chytl kolem pasu a druhou rukou pohladil po vlasech. Něco uslyšeli, dvojice sebou trhla a pomalu pootevřela vstupní dveře.
           V mlze se houpal stín, oba poznali hrozivého chrčícího zlomence. "Bude pomalý.", vyhrkla ze sebe Kateřina. Sam se na ní podíval a přikývl. Začali pomalu otevírat dveře a to až do polohy, kdy by riskovali zavrzání. Kateřina zachytla Sama a přitiskla se k němu. Polibek trval jen vteřinu, pak se na něho podívala a usmála se:"Jdeme.", vyběhli ze dveří.
           V předklonu se pomalu sunuli kolem stavení, tu uslyšeli zavřísknutí. Kateřina se otočila a spatřila druhou číhající zrůdnost, v posedu je pozorovala z rozpadlé stodoly. Postavil se a v předklonu rozpřáhl mrtvolné pařáty, z kterých opadlo pár cárů masa. Odrazil se a zmizel ve všudypřítomné mlze. Dvojice uslyšela dopad, ze střechy stavení odlétlo pár dřevěných šindelů. "Same je nad námi.", křikla Kateřina a rozeběhla se. Sam jí sledoval, mezi tím se houpavý stín rozkolébal jejich směrem. Odnikud se ozvalo zatroubení hlásného rohu a zem se začala otřásat. Na kraji lesa vzplálo několik pochodní. Ve stejnou chvíli něco udeřila Sama do zad, vykřikl. Kateřina se otočila a spatřila skokana sedícího na bardovi a sápajícího se po něm. Cosi zasvištělo vzduchem a srazilo skokanovi hlavu. Bezhlavá odpornost sebou máchala a a pořád se snažila nadělat co největší škody, bard se vytrhl a plazil se jako o život od máchajícího bezhlavce. Rozeběhl se ke Kateřině, která na všech čtyřech, pozorovala situaci z nedaleké vysoké trávy. Doběhl k ní a oba se skryli na kraji lesa. Ozvalo se další zasvištění a houpající se zalomenec zmizel. Pochodně se daly do pohybu.
           Na okraji lesa se objevila desítka behemotských postav s těžkými kopími v rukou. "Obři, to jsou obři.", hlesla čarodějka, Sam jí zatahal za ruku a položil jí prst na rty. Dvojice se vydala pomalu do hlubin lesa.


(copyright © m.zitny)