Večer

           Pomalu se prodírali prorostlou vysokou trávou a křovisky. Když uznali, že jsou dost daleko od kraje lesa, kde narazili na obry, rozběhli se. Tma už začala pohlcovat okolí, že co chvíli zakopávali o všude rozrostlé kořeny letitých stromů. Sam škobrtl, ozvalo se bolestné zasyčení. Kateřina se otočila a spatřila krvavou skvrnu, jenž rostla, na jeho krku. Při pádu se mu krk sklouzl po ostré větvi, která ho ošklivě poranila. Bard se zvedl a stále si držící ránu doběhl k čarodějce. "Musíme dál.", vyhekl a pohodil hlavou, Kateřina přikývla a rozeběhla se. Sam, stále v běhu, nadhodil si svůj vak a začal v něm štrachat. Po chvilce vytáhl kus látky, byl to starý lněný šátek, obtočil si ho kolem krku.
         Tma požírala okolí a jako temná hydra obtáčela poslední kmeny, zabíjejíc světlo na nich. Oba se ocitli v temnotě. Všude začal zpěv a šramocení nočních stvoření. Sam se rozhlédl. Krev, pomalu propíjejíc jeho šátek, přestala tvořit stružky, které zpod něho vytékaly. Kateřina se usadila u vzrostlého smrku a tiše se dívala kolem, udýchaná a s očima dokořán poslouchala noční hmyz, vítr který pročesával koruny stromů a opatrné kroky barda. Ten začal opatrně osekávat větve z okolních stromů. Ty pak rozestavěl kolem starého a zohýbaného buku, takže dohromady tvořily improvizovaný přístřešek. Dvojice se usadila pod novým příbytkem. Sam pořád kontroloval očima okolí, Kateřina se přisunula a opatrně mu sejmula šátek. Rána sice vypadala hrozivě, Kateřina naslinila čistý konec šátku a pomalu začala očišťovat. Pod velkým množstvím krve se však skrývala nevelká trhlinka. Sam se ve tmě pousmál, Kateřina to zachytila. "Děkuju Káťo.", pohladil jí po vlasech a dál poslouchal lesní šum. Kateřina se o něho opřela a položila svojí hlavu na jeho rameno.
        Měsíc zářil zpoza těžkých mraků a co chvilku rozháněl temnotu, jenž se usadila v prastarém lese. Bard sedící opřen o bukový kmen, v zákrytu ořezaných větví. Mladá čarodějka, která se svezla z jeho ramen, teď ležící v jeho klíně a neklidně oddychující. Vítr tancující ve větvích vysokých jehličnanů, letmé zasténání starého buku a zpěv nočního hmyzu. Kolem přístřešku neslyšně prošel neznámý stín.


(copyright © m.zitny)