Dívka se probudila, cítila vůni vývaru. Opřela se a hned zjistila, že leží přikrytá kostkovanou dekou. Zabalila se do svého pláště a vyvrávolala z úkrytu. Tam spatřila sedící postavu v kožené čapce, jak míchá něco v kotlíku nad ohněm. Přisedla si vedle muže, který se jen otočil a usmál. "Doufám, že mě neroztrháš.", prohodil a ochutnal vývar v kotlíku. Dívka měla hlad, ale vůbec nevěděla jak má reagovat. Spatřila podivný nástroj, ležící vedle muže. Ten něco chytl a dívce se strachem rozšířily zorničky. "Na tady máš něco na sebe, teda né, že by mi vadilo se na tebe takhle dívat, ale nevím, jestli to je společensky..víš co." a pohodil k ní malý svázaný vak. Rozbalila ho a spatřila plátěné kalhoty a otrhanou blůzu. Pomalu prádlo prohlížela a pak tiše poděkovala. "Já jsem Sam, Sam Tektzby..bard a příležitostnej lapka, ale to jsi asi poznala a co ty, jaký je tvý ctěný jméno?", optal se muž a šáhl po misce, která ležela u ohniště. "Jsem Kateřina.", řekla dívka tiše. "Káťa, pěkný jméno.", nabral trochu vývaru do misky, kterou dívce podal. Kateřina po ní sáhla a během chvilky jí vyprázdnila. "Měla by jsi dávat pozor, je to horký.", prohodil muž.
Kateřina pak vlezla do úkrytu a převlékla se. Oblečení jí bylo volnější a tak vzala provaz, který vak ovazoval a použila ho jako pásek. Z venku uslyšela divné brnkání, bard zjevně nebyl umělcem a to jak v loupení, tak ani ve hře na svůj nástroj. Vyšla ven a spatřila jeho zahloubený výraz, který jí, při hře na to podivné brnkadlo, přišel docela legrační. Sam sebou vyděšeně trhl a nástroj odhodil, jako že nic. Podíval se na ní. "Docela ti to sluší, na mě by to samozřejmě vypadalo líp..jen si dělám šoufky.", zkoumavě se na ní zahleděl. "Doufám, že nejsi nějakej démon nebo tak?", a ruka mu bezděky sjela na dýku u pasu. Kateřina svěsila smutně hlavu a zavrtěla jí, bard to spatřil a dýku pustil, dívka si sedla a začala vzlykat, on se přisunul k ní:"Nediv se , nestává se mi, že se dívka přede mnou svlékne..teda to jó, to je normální reakce, ale to s tím vlkem myslím.", vzal jí kolem ramen a pomalu vytáhl kus špinavého kapesníku, kterým jí osušil slzy. "Můžeš jít se mnou, teda jestli nemáš nic proti.", vyhrkl najednou ze sebe a podíval se jí do očí.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat