Kozlík mě vede do divné jeskyně, někdo stojí ve stínu. Jdeme k němu, pod kapucí svítí krásně modré oči. Ona si sundává kapuci a já se koukám na nádhernou paní s černými vlasy, má je nádherně sestříhané. Usmívá se na mě a kozlíka, pak mě bere za ruku a vede k velkému domu ze skály. U obrovitého padacího mostu na nás čeká další neznámá postava, má krásný hlas. Ten chlapec se ale pořád skrývá ve stínu. Královna mu dává mojí ručku, jeho dotyk je chladný a já se maličko bojím.
Stoupáme po schodech, malý kluk nás opouští a mě je to trošku líto, vcházíme do krásného zlatého sálu. Je tam plno legračních lidí, se spičatými oušky. Všichni se mi klaní, jako bych byla princezna. Pak začínají tančit a všude hraje ta nádherná hudba.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat