Místnost se otřásla, já upadl a ucítil snad každičkou kost v těle, uslyšel jsem zase ten zpěv. Vyplazil jsem se ze dveří a pohlédl do chodby. Zděšeně jsem pozoroval, jak se onyxové zdi mění na zlatavé. Začala se mi točit hlava, šílený tlak v uších potlačoval mé racionální uvažování. Vyběhl jsem napravo, stěny se za mnou měnily nepochopitelnou rychlostí. Zrak se mi začal rozostřovat, když se mnou něco mrštilo o zem. Podivná tlaková vlna projela místností a já uslyšel, jak se zpěv změnil na lákavý a podmanivý, pokroucenost z něho úplně vymizela. Zvedl jsem se a oprášil, chodba se úplně změnila. Onyxové zdi byly najednou pokryty zlatem a těžkými tapetami, všude se skvěla pompéznost. Pokračoval jsem až k těžkému fialovému závěsu, který byl na konci pravého křídla. Zpěv vycházel odtamtud, rychle jsem ho roztáhl.
Za závěsem stála cizí dívka, otočená zády. Promluvil jsem na ní, neodpovídala zpěv neustával. Pomalu jsem ji chytl za rameno, ozvalo se podivné zacvrlikání, takové až hmyzí. Otočila se, hrůzou jsem ustrnul. Místo do lidských jsem hleděl do složených hmyzích očí. Můj výraz se v nich odrážel, jako šedivá maska šílenství, její rudé rty se rozeklály a odporný pár klepet na mě zacvrlikal. Popošel jsem od té zrůdnosti a spadl nazad, snažil jsem se od toho co nejdál odlézt, ale můj mozek byl paralyzovaný strachem. V poslední chvíli, když se ta chodící karikatura na lidskost, už už nakláněla k mým nohám, jsem se konečně zvedl a dal na útěk. Zpěv se znovu rozezněl, já utíkal na druhou stranu chodby. Spatřil jsem těžké dveře, byly otevřené a za nimi ryk. Koutkem oka jsem v běhu zahlédl mnoho se svíjejících těl, jenž jakoby v extázi i ukrutné bolesti zároveň, se svíjela navršená po celé délce zlatavého sálu. Prchal jsem dál, na vteřinku se otočil a spatřil hrůznou scénu, ta hmyzí zrůdnost se překotila v běhu a dopadla na záda. Nohy i ruce se protočily, monstrum se postavilo zády k zemi a s hlavou zalomenou, se rozeběhlo jako pavouk mým směrem. Vykřikl jsem, začala se mi točit hlava a tlak v uších sílil, zrak se mi zase začal rozostřovat.
Doběhl jsem do protilehlého konce místnosti, kde se objevilo schodiště, vedlo níž do útrob pevnosti.
Nic jiného mi nezbývalo, pokud jsem chtěl zmizet tomu stvoření, musel jsem tudy. Schody jsem sbíhal nebezpečně rychle, v jednu chvíli jsem špatně našlápl a mým chodidlem projela ostrá bolest. Nevěnoval jsem tomu pozornost. doběhl jsem do dalšího sálu. Zdi pokryté mozaikou s výjevy postav s podlouhlýma ušima. Hlavou mi proběhla vzpomínka na otce a jeho příběhy, elfové. Uslyšel jsem tahavé cupitání na schodech, stín se rychle přibližoval niž a níž, cvrlikání zesílilo a já se znova rozeběhl. V druhé části sálu bylo otevřené mřížoví, které jsem mohl zavřít a tím se zbavit toho hmyzího přízraku. Vběhl jsem do temné místnosti, mříže jsem zabouchl a zavřel. Otočil jsem se a snažil přivyknout svůj zrak tmě. V těsné blízkosti se ozvalo známé a děsivé zavzdychání.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat