Lesem utíkala dívka, černé vlasy vlající, těžce oddychovala. Hlavou jí probleskávaly myšlenky, ve kterých spatřovala svojí matku. Ten den se vrátila z lesa, kde se nevědíc proč probrala ze spánku, nahá. Vrátila se do vesničky, ale všichni se na ní dívali jako by něco provedla. Přiběhla domů, ruce a ústa od krve. Matka na ní začala křičet, že je čarodějnice a že co to povila za démonovo děcko. Nechápala, když se za oknem mihla skupinka vesničanů s hráběmi a motykami. Matka nepřestávala a říkala něco o jejím zmizelém otci a o tom, že co mohla čekat od plození fracků s cesťákem a ke všemu čarodějem.
Dívka běžela, chodidly jí tepala bolest a mysl jí dál přehrávala, co se ten den stalo. Dívala se na matku a nechápala, vždycky jí tvrdila, že otec zemřel a že byl dobrý muž. Rychle sáhla po plášti, který visel na háku vedle dveří. Zabalila se a těkala očima po klející matce, která z ničeho nic sáhla po pohrabáči a máchla jím proti ní. Dívka uskočila a vyběhla ze dveří, za nimiž stál houf ozbrojených vesničanů. Začali křičet, že je čarodějnice a že to ona pobila jejich ovce. Nechápala, když jí blesklo před očima, ucítila bolest. Někdo jí udeřil, před očima se jí objevila rudá mlha. Vesničané poodstoupili se zděšeným výrazem v očích, ona se rozeběhla k lesu. V odrazu jednoho z oken spatřila sebe, ale s tesáky šelmy. Vyděšená chtěla té noční můře, do které se probudila, utéci.
Utíkala, sluneční paprsky, které pronikaly mezi větvovím, počali padat za obzor a chladivý příkrov večera nabral na intenzitě. Doběhla k lesní mýtině, všude začal zpěv večerního hmyzu. Spatřila starý ohnutý strom, jeho větve tvořily dokonalý úkryt a tak pod ně skočila a tiše pozorovala okolí. Uslyšela klapot koňských kopyt. Kolem jejího úkrytu projel mladík na koni, na sedle nezvykle dlouhé lano a odhodlaný výraz ve tváři. Schoulila se do pláště a přihrnula jehličí k sobě. Začala vysílením upadat do spánku.
Odněkud zakřupalo lámání větviček, zvuk se přibližoval a klimbající dívku po chvilce zcela probudil. Dívala se do všudypřítomné tmy. Najednou se zvalo podivné brnknutí a tiché zaklení. Pozorně se podívala tím směrem a spatřila pomalu se blížící stín. Měsíční svit ozářil postavičku v kožené kazajce, která byla sešita z nestejnoměrných kusů různých kůží a jednoduché kožené čapce. U pasu se houpal nějaký, asi strunný, nástroj. Postavička se plížila k jejímu úkrytu a evidentně o ní věděla. Najednou se ten stín rozeběhl a něco tasil, asi krátkou dýku. Dívka vystřelila na nohy a běžící postava zavřískla:"Peníze nebó..". Muž, padající do větví ohnutého stromu, nedokončil oblíbenou lupičskou frázi a svalil se vedle ní. Dívka ho vyděšeně pozorovala, postavička vyskočila zpět na nohy a začal jí mávat dýkou před obličejem. Dívka pocítila v uších podivný tlak. Muž, spatříc mladou dívku, se pousmál:"No to je překvápko, co tu tady máme?!", a jeho obličej nabyl zlotřilého výrazu. Dívce se zatmělo před očima, upustila plášť a odhalila své nahé tělo. Muž, šokovaný nečekanou reakcí dívky, ustrnul a upustil dýku. Před očima se jí rozplynul rudý opar a tělo se začalo podivně propínat. Útočníkovi se rozklepala kolena, před ním se objevil velký černý vlk, který vycenil tesáky a pak z ničeho nic zakňučel a padl na bok.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat