Studený pot mi stéká po zátylku, jsem jako přimrazený, svět se kolem mě točí. Cítím, jak se něco pomalu sune ze stropu, zavírám oči. Vzdychání už je přímo u mého ucha, pomalu jsem namhouřil oči tím směrem. Ve tmě není nic, avšak najednou se vedle mě zaleskl pár očí. Dochází mi to, ta plazivá hrůza je přímo nade mnou. Dech mi zrychluje a já jako šílený vběhl do tmy.
Po běhu, který se mi zdál nekonečný, se ozval něčí hlas. Zastavil jsem a naslouchal, ten hlas se smál a lkal zároveň, varoval mě a spílal mi. Pak se blesklo a já stál oslepen neskutečnou září. Přede mnou se zjevila černovlasá žena, krátké vlasy, zelený zářivý pohled a tvář krásná jakoby laskavá. Usmívala se ze svého Onyxového trůnu, šaty černé jako smuteční s fialovým lemováním a potrhané. Přiblížil jsem se, něco mě srazilo k zemi. Postava se zvedla a se zalíbením mě sledovala, jak se ochromeně snažím postavit. Pak promluvila, její hlas byl jako ševelení nočního větru, promlouvala o mé hloupé pýše a o drzosti s jakou jsem se vplížil do jejího zámku. S vypětím sil jsem se postavil a zařval kde je Elizabeth. Ona se jen usmála a její hlas mi explodoval v hlavě, jako vichřice za letní bouře. Srazilo mě to na kolena, slova mě bodala v myšlenkách jako dýky, mluvila o tom jak si dovoluji jí jakožto královně oponovat, jak můžu být tak pošetilý. Znovu jsem zařval kde je má sestřička a světlo kolem zhaslo.
Cítil jsem jí, cítil jsem vůni mé sestřičky u sebe. Otevřel jsem oči a ona se na mě usmívala, má malá sestřička. Pohladil jsem jí po vláscích a vzal její ručky. Ona mě pozorovala svýma a dál se usmívala, pak se začala smát a čas se začal zpomalovat. Pohodila laškovně hlavou a já jí pohladil. Pak zase pohodila hlavou, pak zase a zase, pohyb se opakoval pořád dokola. Najednou jsem držel sinalé sukovité prsty, pohlédl jsem na ní a místo sestřičky jsem spatřil mrtvolný pohled bělavých očí. Tvář toho monstra se rozšklebila v šílený výraz a já poznal plazivou hrůzu. Ležel jsem na zemi u mříže se šklebícím se monstrem v náručí. Odkopl jsem ho ze sebe a dal se na zběsilý útěk. Hlavou mi létalo to nebyla ona, to nebyla ona. Z neznáma ke mě doléhá královnin smích. Já běžel znova tou temnou chodbou a v místě, kde došlo k setkání, nic. Temnotu rozhání jen jedno nazelenalé světlo, jenž se vznáší u stropu jako mlžný opar. Sál byl sešlý, plný prachu a prázdný. Začal jsem hledat úkryt, a po chvilce jsem narazil na výklenek překrytý plesnivým gobelínem. Náhle jsem uslyšel šoupání, rychle jsem zalezl do svého úkrytu. Plazivec vlezl do místnosti, jeho vzdychání mi zrychlilo tep. Rozhlížel se se zalomenou hlavou po sále a jakmile spatřil světlo u stropu, ustrnul. Potom pomalu zmizel v temné chodbě. Stále jsem čekal, když se z dálky ozvalo skřípání mříží. Rychle jsem opustil svůj úkryt a začal hledat cestu k úniku.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat