Čarodějka se zabalila do dlouhého potrhaného pláště a vylezla z úkrytu větvoví. Spatřila barda, jak všechno balí úhledně do vaku, který si následně zavěsil přes rameno. Podíval se na ní a usmál se. "Měli by jsme vyrazit, pokud se chceme dostat do nejbližšího města před večerem.", a s heknutím se zvedl, u boku mu brnkl podivný nástroj a on ho hned začal prohlížet. Čarodějka byla rozpolcená, nevěděla zda by se neměla vrátit a to ať jí čekalo cokoliv a nebo riskovat dobrodružství s touhle podivnou postavičkou. Bard k ní přišel a nabídl ruku, dívka ji nejistě přijala a postavila se. "Tak Káťo kam, doleva nebo doprava?", postavil se o krok před ní a teatrálně pohlédl na blízkou lesní cestu.
Dvojice procházela lesem a to chůzí nepomalou ani nerychlou a zatímco dívka byla tichá a přemýšlivá, bard měl problém udržet jazyk za zuby. "A to znáš, jaký jsou první slova princezny po zakletí?", Sam se vyzývavě podíval na mlčenlivou čarodějku. "Tak hádej ne?!", pokračoval ve svém duchaplném monologu. "Nevím, pomóc?", Sam se strojeně zasmál a jen prohodil:"Kvak.", dívka se pousmála a zakroutila hlavou. "Chápeš to, řekne kvak, protože z ní bude žába, dobrý ne?!", pak vytáhl své brnkadlo a začal pět podivnou píseň. "Znal jsem dívku od vody, políbil jsem jí hned a bez shody, pak odstrčila mě a kopla, ta věc v srdci mi rupla.", pak se podíval smutně na čarodějku a v okamžiku nasadil zocelený pohled. "Srdce rozlámáno, s korbelem vítat ráno, na svět se smát, se smrtí v kostky hrát, to zbylo mi z dívky bez shody, z té kterou jsem znal od vody.", Sam vydechl a zasmušil se. Dívka se mu podívala do očí a spatřila, jak se lesknou. "Jo jo historie, sic mrtvá, ale dokáže duši kopnout co?!", otočil se bard a začal si částí svého obleku otírat obličej. "Kam vůbec jdeme?", zeptala se čarodějka a podívala se ustaraně na Sama, který měl pohled upřený vzdorovitě před sebe a po dlouhé době dokonce mlčel. "Do večera by jsme měli být v Kalze, takový malý městečko.", bard se podíval na dívku a usmál se. Čarodějka na barda mrkla a vzala ho za ruku. "Já to věděl, že se ti líbím.", prohodil Sam a čarodějka ho na oplátku jemně odstrčila. Dvojice se začala od srdce smát, když tu uslyšeli oba jednotvárné křupání větviček. Bard stáhl Kateřinu rychle do příkopu u cesty a položil něžně prst na její ústa. Dívce se zaleskli oči a ustrnula, v jejím pohledu se objevil citlivý a odevzdaný třpyt. Sam se vyplazil a pomalu podíval směrem křupavého zvuku. Spatřil skupinu hubených a šlachovitých postav v přilbicích, jenž měli tvar bezrysých lebek. Postavy postupovaly kolem cesty a pozorující Sam čekal, dokud nezmizí plně z dohledu. "Co ty tu dělaj?", prohodil bard, když postavy nenávratně zmizely v lesním podrostu, a pomalu se otočil na čarodějku pod ním. Jejich pohledy se střetly.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat