Statek

          Dvojice tiše pozorovala mlhu, linoucí se všude kolem. Slunce bylo vysoko na nebi a jeho svit čaroval světelné pruhy mezi staletým stromovím. Pokračovali do mléčného oparu, který se táhl všude kolem lesní cesty. Tu se za nimi ozvalo hrozivé zachrčení, oba se otočili a spatřili zlomenou siluetu, která se potácela jejich směrem. Bard trhl čarodějkou, ale ta odmítala odejít. Její oči změnili barvu a Sam spatřil pohled bestie.
Dívka ze sebe strhla šatstvo, přikrčila se a nabyla bestiální podoby. Bard tasil dýku a pozoroval, jak černý vlk přiskočil k zlomené zrůdnosti a začal jí sápat na kusy. Zlomené tělo se pod útoky bestie kroutilo jako velký kus hadru, jako loutka bez pána, který by jí ovládal. Bestie trhala cáry podivně vodnatého masa, a z bezvládné zrůdnosti vycházel jen monotónní chrčení. Vlk sápal a ta mrtvá schránka se ani nesnažila bránit, jen dál pochodovala a nechávala se sápat. Vše skončilo v okamžiku.
          Bard přešel k místu boje a pozoroval dívku, která zděšeně pozorovala co způsobila. Podal jí šaty a pohladil, ona se jen odtáhla. Ozvalo se hluboké zahučení a vzduch jako by nabral na nedýchatelnosti, podivně zřídl a mlha více zhoustla. Odnikud zavál silný vítr a začal čarodějce cuchat vlasy. Dvojice začala zmateně pozorovat okolí, tu zahlaholilo snad tisíc duší. Vítr se rozezněl nářkem odnikud. Bard ohromeně pozoroval, jak rozsápané tělo začalo srůstat. Oči se mu zasklily, když se zlomený stín znovu postavil. Dívka nechápající a nepohyblivá pozorovala, jak se ta mrtvá podivnost dala jejich směrem. Přísahala by, že zpod helmy zaslechla něco jako potěšení chrkot. Sam jí chytl a strhl  jí sebou, započal další běh.
          Běželi, jejich postavy v odpoledním svitu probíhaly světelnými pruhy, když narazili na starou polorozpadlou chalupu, obvodové zdi držely starou střechu plnou děr. Od pohledu to bylo stavení, asi statek, ze kterého zůstala jen tahle budova. Nedaleko se válelo obrovské množství dřeva, asi pozůstatky zhroucené stodoly, jenž se nacházela nalevo od chalupy. Táhl za sebou Kateřinu a přímo do té hromady dřeva. Vplazili se pod ní a pozorovali okolí. Netrvalo dlouho a zlomený mrtvý se připotácel, svojí houpavou chůzí, k chalupě. Zpoza zhroucené stodoly něco zakvílelo, Sam i Kateřina sebou trhli. Ze střechy seskočilo něco rychlého a ohebného, přiběhlo to k zlomenci a začalo větřit. Byl to ten druhý v rozdrcené helmici a natrhlou rukou. Pak zavřískl a rozeběhl se zpět do lesa, houpající se zlomenec se dal za ním.


(copyright © m.zitny)