Průchod

           Dvojice pomalu vylezla zpod hromady, bard se rozhlížel, zatímco dívka se nervózně oprašovala. "Kam zmizeli nevím, ale nechci tu bejt, až se znovu objeví.", Sam vzal Kateřinu za ruku a s pohledem, těkajícím po kraji lesa, ji pomalu vedl k polorozpadlé chalupě.
           Dveře odolávaly jen chvíli a na dvojici se vyvalila navlhlá zatuchlina. Dřevomorkou nahlodaná podlaha se nepěkně propadávala a prohýbala pod každým krokem. Pach rozkladu se táhl celým vnitřkem stavby, místo ale vypadalo opuštěno narychlo, narychlo před desítkami let. Předsíň, kde se loupala omítka a ledové kapky tvořily malé stružky vody, v propadlé podlaze. Kuchyň, kam se kdysi vcházelo po třech, nyní shnilých, schodech. Umývárna sešlá a plná střepů. A obývací pokoj, kde přehršle knih a jiných materiálů, dávno změnily konzistenci z pevné na rozbředlou. Vzal malý nahnilý stolek a přeběhl zpět k vchodovým dveřím, které jím zaklínil. Mlha za okny houstla a slunce se začalo loučit s oblohou. Dívka mezitím prohlížela rozvrzané skříně a police, vše bylo vlhké a špinavé. Všude jen změť špíny, papírů a hadrů. Přesunuli se do kuchyně, kde objevili spíž. Páchla nasládle a trpce, špína, prach, vlhko, plíseň a zmar. Vrátili se do předsíně, na druhém konci schody do podkroví. Vyšli po nich.
           Ocitli se na půdě. Všude těžké řetězy, asi pro dobytek, který kdysi majitel usedlosti choval. Uprostřed byla střecha zborcená, pokračovali dál. Vítr houpal řetězy a čaroval temnou melodii, jenž dotvářela s mlhou, kolem stavení, a všudypřítomnou vlhkostí, tiché kouzlo neočekávaného. V koutě se cosi zalesklo, dvojice přistoupila blíž a spatřila rozbitou soustavu křivic a jiného alchymistického náčiní. "No podívejme, co to tu máme.", Sam se začal probírat střepy. Kateřina ho pozorovala:"Dávej pozor."
"Tak se mi zdá Káťo, že si tu někdo zahrával s.. au!", Sam odtrhl ruku, kapka krve dopadla na malou stříbrnou misku. Ozvalo se zasyčení a od misky se blesklo. "Co to bylo.", nahnula se Kateřina blíž. Miska byla netknutá a nepotřísněná. "Káťo nech to bejt, je to jen malý říznutí." , odtáhl se Sam a začal si nařízlý prst sát. "Trvám na to!", odtrhla mu ruku od úst a kusem látky, jenž utrhla z pláště mu prst neuměle obvázala. Sešli zpět do chodby, procházeli jí, když si všimli malých vrátek v místě, kde před tím nebyla. Pohlédli na sebe a otevřeli je.
           Před nimi se objevila temná krajina, stromy pokroucené s dvojicí starých, zarostlých chalup. Půda jakoby se zdála, za tím podivným průchodem, nakažená. Obloha pokrytá mračny a vše nezdravé, šedivé potemnělé, nazelenalé, jako v rozkladu. Krajina zarostlá a všechno útočící na své okolí, pokroucené keře, opadané stromy a vysoká ostrá tráva, vlající v jemném zatuchlém vánku. Všechno propnuté, propletené. Chytli se za ruce a průchodem prošli.


(copyright © m.zitny)