Ten kozlík mě vede lesem, je tu ta studna, co mi tatínek říkával abych k ní nechodila. Ale ta hudba je tak překrásná. Kozlík se na mě dívá a kýve směrem k ní. Já mu říkám, že nemůžu, ale v hlavě se mi ozývá že se nemám bát. Věřím mu a jdu blíž, něco mě tahá za vlásky, nějaká větev mě zachytila. Směju se je to legrační a odstrkávám tu větev, trochu t zatahalo. Ale to už kozlík a já pochodujeme po neviditelných schůdcích do studničky. Je to legrační, pod střevíčkama nic nevidím.
Slyším nějaké vzdychání a otáčím se, něco je u okraje studny, ale kozlík mě chytá za ručku a oba se rozebíháme dolů. Je to legrace, škoda že tu nemůže být bratříček. Sahám si do vlasů, mrzí mě, že jsem ztratila tu fialkovou stužku. Mám jí od Máti, bratříček mi jí dal, když jsem slavila narozeniny. Doufám, že se bráška nebude zlobit, kozlík mi ukazuje k díře, ze které vyhrává ta hudba. Škoda, že tu bratříček Matthithjah není s námi.
(copyright © m.zitny)
Žádné komentáře:
Okomentovat